Jako doma...v dobrém i ve zlém

Když vstanu z postele levou nohou, mám den blbec. Když se vyspím dobře, všechno jde samo. Prostě jako doma!

Omlouvám se za zatím největší odmlku, ale v pondělí jsem byla děsně unavená a tak nějak otrávená a v úterý jsem měla prostě den blbec. Je úplně jedno, ve které zemi jste, když se vám nedaří nic, na co ten den sáhnete. Přišli jsme o půl hodiny později na včerejší herní skupinu, což vlastně nikomu moc nevadí, je to na vás, ale mě to zrovna docela naštvalo. Rhys chtěl už po 15 minutách pryč. Zabavila jsem ho a přemluvila abychom zůstali do konce. To se skoro povedlo. Po cestě domů se málem udusil nakrájeným jablkem. Třískala jsem do zad to zrudlý dítě tak dlouho, dokud tu slupku nevykašlal. Lidi chodící kolem, na mě koukali jak na magora. Tady se děti nemlátí a nevím, co dělají, když jejich drobečkovi zaskočí. Každopádně jsem si vzpomněla na kurz první pomoci u dětí, který jsem kdysi absolvovala. Říkali nám tam, že malým dětem by se nakrájené jablko se slupkou vůbec nemělo dávat. Právě kvůli tomuhle. Oh well! Dneska ho dostal oloupané a nechtěl ho...

Pořád nám tady každý den aspoň na
chvíli svítí sluníčko.

Takže po tom, co se mi dítě málem udusilo, jsme pokračovali dál k domovu. Najednou začal sám za jízdy vystupovat z kočárku. Tak koukám, co se jako děje. Měla jsem na vrchu golfáčů postavenou jeho lahev s vodou (takový ten dětský hrníček s víček a víčkem víčka) a ta neměla víčko (to víčko víčka) a celá vytekla Ryhsovi na záda...Tak jsem mu sundala promočený svetr a místo mokrého trička jsem ho chtěla navlíknout do své košile. Svlíkla jsem mu na ulici tričko a kolemjdoucí opět koukali jak puci. Prcek ale mojí košili nechtěl a tak jsem ho navlíkla zpět do mokrého studeného trička. Do kočárku jsem ho dát nemohla a když jde, tak je hrozně pomalý. Dlouho jsem to nevydržela a čapla jsem ho do náruče. Pro pobavení: Představte si mě, jak v jedný ruce držim dvouletý děcko (cca 10 kg) a druhou rukou tlačím a řídím kočárek, kterej zatáčí na všechny strany. No musel to být skvělý pohled. Doma pak nějaká hádka s Dylanem a vážně jsem byla ráda, když jsem večer mohla vypnout mozek u filmu.

Obrovskou výhodou je, že mě zatím nic nerozhodilo tolik, abych byla mimo i další den. Takže jsem dnes vstala s dobrou náladou protože: už je středa a do víkendu zbývají jen dva dny; večer mě čeká Skype s tou nejlepší bandou; skvěle jsem se vyspala. Rhys ráno vůbec nebrečel, na dnešní herní skupinu jsme dorazili dokonce o 45 min. později a mě to bylo úplně putna, protože bychom tam stejně ani jeden nevydrželi celou dobu. Po cestě domů se nám nic zlého nepřihodilo a ten malej klučina spal po obědě zase 3h. Kromě nočního spánku a snídaně je tohle moje nejoblíbenější část dne. Můžu spát, číst si, koukat na seriály, učit se anebo opravovat kámošky bakalářku.

Brad Pitt ve Friends! To už jsou jako ty Vánoce nebo co?! 

Po této skvělé části dne ovšem nastává ta nejméně oblíbená. Dylanův návrat ze školy. Dneska mě tak nasral (pardón, ale to jinak říct nejde), že jsem s ním po zbytek dne nemluvila. Hráli jsme si s Rhysem, zatímco Dylan si stavěl bunkr z polštářů. Řešila jsem zrovna s malým, že nám chybí nějaké dílky do takové skládačky, když Dylan vykoukl a začal na mě ječet, že to děláme špatně a že nám nic nechybí. Tak jsem se mu snažila vysvětlit, že chybí, ale to už rval Rhysovi skládačku z ruky a ten začal natahovat. "Neber mu to, hraje si s tím!" Tak na mě začal ječet, ať na něj nemluvím a že to děláme blbě. Už jsem se neudržela a zvýšeným hlasem mu povídám (normálně jsem ho dořvala), že nemůže někomu brát hračku, když si s ní hraje. Ten zmetek po mně hodil takový to stínítko na okno do auta. Co si vůbec myslí? Jasně, téměř jsem to necítila, ale házet věci po mně prostě nebude. To ať si po sobě hází se svou hysterickou přítelkyní, až mu bude 25, ale ne teď na mě! Tak...uf...hned je mi lépe.

Náš dům. Můj pokoje je na druhé straně směrem do zahrady.

Uvařila (čti hodila jsem do trouby) klukům večeři a potom, co si je přebral tatínek jsem uvařila véču i pro nás dospěláky. Thajské zelené kari. 1) neměla jsem otvírák na konzervy, tak jsem do kokosového mléka udělala dírky otvírákem na víno (vidíš tati, jsem chytré děvče, nepoužila jsem nůž, po kterém by mi mohla sklouznout ruka) 2) rýže se tady doma vaří asi takhle: vytáhneš z mrazáku dva sáčky už uvařený rejže a tu buď ohřeješ už v konkrétním jídle nebo na 3min. v mikrovlnce. Mazec!

Tak tohle kluci večeří víceméně každý
den. Plus kečup. Toto je před upečením.
Po vyjmutí z trouby to je o odstín tmavší.

Véča rodičům chutnala a dlouho jsme si povídali a řešili jsme kluky, založení bankovního účtu, můj odjezd na Vánoce, výlet do Edinburgu, víkendovou návštěvu a tak. Steph se se Stevem bude doma střídat od 19. prosince do 5. ledna, není to boží?! Hrozně se těším a chci vás všechny vidět. A ano, vím, že je to až za tři měsíce!

No, tak doufám, že jsem vás dnes detailním popisem dne moc neunudila a zítra zkusím vymyslet něco zábavnějšího. Ke čtení vám hrají Peter, Bjorn & John písničku Young Folks. Si s nima třeba zapískej.