Co je lepší než žádná očekávání? Špatná očekávání!

Poměrně často se snažím nemít od věcí, událostí a hlavně lidí žádná očekávání, jeden pak může být jedině příjemně překvapen. Dnes jsem ale přišla na to, že možná ještě lepší je očekávat to nejhorší...

Pokud jste četli včerejší post, je vám jasné, že jsem propadla lehkým chmurám. Ale to bych přece nebyla já, kdybych se hroutila z takové prkotiny, jako jsou děti. Ráno jsem vstala, kluky jsem pozdravila jakoby nic (netušili, že spolu strávíme celý den), dala jsem si snídani a čekala, co se stane, až se za rodiči zaklapnou dveře. "Bye mum, bye dad!" A nic. Žádný hysteráky a scény se nekonaly. Tak jsme si pustili DVD Krtečka, který jsem jim přivezla a...jim se to líbilo! Juchů!

Juchů! Mají rádi Krtka!

Za oknem se usmívalo sluníčko a protože jsme nemohli kvůli Dylanově škole na procházku, řekla jsem si, že půjdeme aspoň na zahradu, kde je trampoška. Dylan byl šikula, oblíkl se bez protestů, lehce scénoval při čištění zubů, ale jinak byl ok. Zato Rhys? OMG! Scéna a hysterický pláč z ničeho nic, že chce maminku a že nechce nic dělat. Jít ven, koukat se na DVD, číst knížky, hrát si, prostě nic! Tak jsem ho nechala být a povídala jsem si s Dylanem. A pak se stalo něco neuvěřitelného: Dylan se zvedl, šel za Rhysem a začal ho uklidňovat, že se rodiče vrátí večer domů a není důvod brečet. Že všechno bude v pohodě a užijeme si legraci na trampolíně. Spadla mi brada. Wau, ten kluk umí být vážně prima! Pak mu ještě pomohl se obléknout...no pánové, já zírám!

Hlavně no stress. Kluci skákali na
trampošce a já si užívala sluníčko a čaj s
mandlovým mlékem a medem. 

Nebudu tu popisovat celý den, prostě to bylo příjemné překvapení. Kluci (tedy hlavně starší Dylan) byli až na pár záchvatů úplně čupr a já jsem dospěla k názoru, že to tu asi bude docela fajn. Hezky obědvali (toast s arašídovým máslem a džemem). Rhys si dal po O šlofíčka na 1,5h, tak jsem toho využila a schrupla jsem si taky. Pro jistotu, kdyby byl Dylan po návratu ze školy na pěst. Ale nebyl. Postavili jsme z takové stavebnice loď a pak dům a najednou bylo pět a přišli rodiče.  A já měla padla! Ale běhat jsem nešla, jsem lenora líná a tak jsem si raději pustila Sex ve městě. 

Po večeři jsem se zakecala asi na dvě hodiny se Steph a bylo to fajn. Asi mám novou kámošku. Yaaay! Zítra ráno chci ale vážně jít běhat. Pak asi nějaká couračka po obchodech (s jídlem a věcma na pečení) a odpo procházka s rodinou. That´s the plan, ale jak to bude, nikdo neví. Nic nečekám a neplánuji (skoro).

Jo a abych nezapomněla. Maj tady úplně boží rádio, kde hrajou samý pecky, co já miluju. Arcade Fire, Bastille, Two Door Cinema Club, Pixies...prostě tam neuslyšíš špatnou písničku a ani reklam tam moc není. Tak jsem si řekla, že vám to čtení budu zpříjemňovat nějakou prima hudbou, abyste u toho třeba neusli nebo tak něco! Dneska si užijte moje milované Bastille, jejichž zpěvák bude jednou otcem mých dětí!