Mé pozadí nechce autobus už ani vidět a čeština je prima jazyk!

No, nadpis vypovídá za vše. Jsem ráda, že česky můžu psát a jsem ráda, že nějakou dobu neuvidím Žlutý autobus...

Když už jsem si teda našla tu prima rodinu, zbývalo mi ještě se sem nějak dopravit. A skoro od začátku bylo jasné, že půjde o bus. Můžete mít kufr těžkej jak kráva (v mém případě jak dvě krávy) a nikdo to neřeší (jsem myslela). Tak jsem si za krásných 1750 Kč pořídila mládežníka do Londonu od Student Agency a byla jsem happy. To jsem ale ještě netušila, že během 48h strávím ve Žlutých busech cca 22h.

Čímž se dostáváme k tomu, že jsem se nechala ukecat (těžký to nebylo) a vyrazila jsem s bandou na Berlin Festival, ze kterého jsme se vrátili v pondělí v deset večer. No a já v úterý v půl šestý frčela směr UK. Fun, fun, fun! Bylo to trochu náročné, občas mě v Berlíně přepadl lehký splín, ale jinak to bylo úplně uaaaaa a nejlepší závěr festivalové sezóny, jaký jsem si mohla přát!

Před Berlínem jsem ještě vyřešila všechny byrokratické s***y a mohla jsem si vesele užívat a bavit se! Berlín je krásný město. Vím, že to teď říká každý, ale je to fakt! Bydleli jsme v super hostelu a první den na festivalu se nám zázračně povedlo získat pásky na pivo zdarma na dva dny ze tří. Yay! Přes den procházky po památkách, obchodech či na blešák a večer festival. Woodkid, Moderat, Editors, Crystal Fighters, Darkside, Jessie Ware, Bombay Bicycle Club, Man without country, Trentemoller a hlavně skvělá společnost! (Ha, zrovna hrají v rádiu Formaldehyde!) Není co dodat...snad jen to, že jsem tam zase někde nechala hlasivky!

Romantika...a hlavně vložte kočku (pardon, to je interní vtip...)

No tak si dáme hromadné foto! A hlavně stay cool!

Je libo festival snů? Lepší promo na klub jsem snad ještě neviděla!

V buse z Berlína trochu slzičky a nula spánku díky Maté (tímto zdravím Radima!). Doma sklenička vína, Sex ve městě a raději spánek. V úterý jsem tak nějak pofackovala zbylé povinnosti, zabalila svýho 28 kg macka, dala si úplně běžnou polívku s tím nej bestošem na světě a vyrazila jsem na Florenc. Macek to nepřežil. Urvala se mu vysouvací rukojeť, ale naštěstí až před Florencí. Líbačka a loučení s mým dívčím klubem (<3), komisařem (čti tátou), babi a mamkouu proběhlo naštěstí bez slz. Uf. Drahý pan řidič po mě chtěl 300 Kč za velké zavazadlo. Od kdy se to sakra přeměřuje? A pak už čus bus a pá pá!

Hlavně se usmívej!

Jako co si budem povídat, 17 h cesta prostě nemůže být prima, i kdyby tisíckrát chtěla. Naštěstí jsem většinu prospala a paní vedle mě zřejmě bylo líto, že si s ní nechci pohovořit o životě a jejích vnoučatech.

Příjezd na čas, Steve (čti hlava rodiny) byl na nádraží. Kafe, vlak, jeho rychlá angličtina, moje "Pardon, what a sorry" po každé jeho větě, jeho statečný výraz, když táhl rozbitého macka. No prostě jsme to do toho Wokingu nějak zmákli a já byla nejvíc vděčná, že pro mě přijel, protože bych se ztratila asi hned na Victorii.

Doma babi, děda, malý Rhys, větší Dylan a jeho první školní den. Nacpali jsme ho do krásné školní uniformy (je to čupr věc, hned bych to u nás taky zavedla) a hurá do školy. A Mikela do sprchy a dát se trochu dohromady.

Z Dylana je velkej kluk!

Po tom, co se babi s dědou vrátili, jsme si dali oběd a já se dočkala prvního šoku. K obědu máme nakrájené obložené bagety z obchodu a chipsy. A malý Rhys měl jen misku chipsů. Uhm. Vyzvednutí Dylana ze školy, hraní, návrat tatínka, odjezd babi Rose a dědy Johna, příjezd dědy (ok, tak tohle je jediný jméno, který si nepamatuju), brzká večeře pro kluky (rybí prsty a bramborový mřížky. Naštěstí z trouby) a návrat maminky Steph. To mi akorát začala padat hlava a únava se zvětšovala. Naše večeře byla o moc lepší než ta dětská, což je trochu smutné! Tortilly plněné směsí rýže, zeleniny a lososa. Už jsem zmínila, že tahle rodinka nejí krom ryb žádné maso? Zato ryby a mořské plody mají every day. Juch a yummy! 

Abych to shrnula: děti měly dnes náročný den a taky to podle toho vypadalo. Snad budou víc v pohodě, až se já a Dylanova škola usadíme. To, že jim nerozumím skoro ani slovo je věc druhá, ale zatím mě to nijak netrápí. Rodiče jsou prima. Rozumim jim a máme si i o čem povídat (Milujou Arcade Fire, Steve je bývalý DJ a kdyby neměli děti, tak paří dodnes!)