Kdo může, pomůže!

Tak jo, je načase použít můj mini blog také k dobré a prospěšné věci. Jak jsem se zmiňovala v minulém postu, můj milovaný brácha letí v pondělí do Nepálu pomáhat místním po zemětřesení, které tu udeřilo 25. dubna. Jestli si nějaká země takovouhle ránu nezaslouží, tak je to právě Nepál. A jestli si nějací lidé zaslouží pomoc, tak to jsou právě ti, kteří byli touhle nemilou ránou osudu zasaženi. Mám pro vás dobrou zprávu, nemusíte hned lítat do Katmandu, abyste mohli pomoct. Celé je to easy...

Dneska brácha napsal na FB tenhle text: 

Dear friends,
I've been in Southeast Asia for a few months now. From the moment I heard about the earthquake in Nepal, I wanted to find an organisation that I could volunteer with. Unfortunately, they are only receiving donations.
Instead of continue my trip in Thailand, me and my friend from Mexico, decided to join two friends from Portugal who were in Nepal when the earthquake hit. They could have chosen to leave Nepal but instead decided to stay and assist people who is not receiving help from NGOs.

Lya and me will arrive this monday 11th in Kathmandu and join the volunteer group.

With our previous experiences on the social work field, our objective is to provide help to people that were affected by this catastrophe.

We are collecting donations through social networks to buy food and essential goods that we will distribute ourselves in Nepal.
I ask you all to support this cause in order to provide as much help as possible.
I guarantee that the money collected will only be used to provide assistance for the affected people. We will be posting pictures of our activities and you can also follow the site of our friends: www.facebook.com/pages/Portugal-for-Nepal/362887307237863
To make the process easier for you, here's the paypal account that we are using:

https://www.paypal.com/cgi-bin/webscr?cmd=_donations&business=lyahrc%40hotmail%2ecom&lc=US&item_name=Lya%20Huerta%20Nepal&no_note=0&currency_code=USD&bn=PP%2dDonationsBF%3abtn_donateCC_LG%2egif%3aNonHostedGuest
All donations will be highly appreciated.

Thank you in advance for your solidarity.

Pro druhý by se rozdal a je na něj spoleh! Tady zrovna s dětma v Zambii.

Pro neagličtináře tu mám překlad (omluvte případné chybky, jde o pointu...):

Kamarádi,

už několik měsíců jsem v jihovýchodní Asii. Od té chvíle, co jsem se dozvěděl o zemětřesení v Nepálu jsem chtěl najít neziskovou organizaci, se kterou bych tam mohl jet jako dobrovolník. Bohužel přijímají jen dary.

Místo toho, abych pokračoval v cestování po Thajsku, rozhodl jsem se s kamarádkou z Mexika (ona to není úplně kamarádka - poznámka překladatele) připojit ke dvěma kamarádům z Portugalska, kteří byli v Nepálu v době, kdy zemětřesení udeřilo. Mohli z Nepálu odjet, ale místo toho se rozhodli zůstat a pomoct lidem, kterým se nedostává pomoci od neziskovek. 

Já a Lya přiletím do Katmandu tohle pondělí 11. května a připojíme se ke skupině dobrovolníků. S našimi předchozími dobrovolnickými zkušenostmi bychom rádi pomohli lidem, kteří byli touto katastrofou zasaženi. Vybíráme proto dary prostřednictvím sociální sítí, abychom mohli nakoupit jídlo a věci denní potřeby, které budeme v Nepálu osobně distribuovat. 

Všechny vás prosím o podporu, abychom mohli poskytnout tolik pomoci, kolik je třeba. (Prosím i já, nejen brácha - poznámka překladatele).

Garantuji vám, že vybrané prostředky budou použity výhradně na poskytnutí pomoci zasaženým lidem. Budeme postovat fotky mapující naší aktivitu a můžete sledovat i FB stránku našich kamarádů.

Abychom vám celý proces darování co nejvíce usnadnili, tady je Paypal účet, který používáme. 

Všech darů si velmi vážíme.

Díky moc za vaší podporu! 

Pokud se vám nechce hned přispět, zkuste chvíli sledovat tu FB page. Dost možná si to brzy rozmyslíte...

Tak a teď bych si dovolila pár slov sama za sebe. Kdo mýho bráchu zná, ví, že je jinej. Ale dobře jinej. Pro ostatní by se rozkrájel a nikdo není tak nesobeckej, jako tenhle člověk. Bohužel je můj bráška i trochu nepraktický a v běžném světě lehce nepoužitelný. Nikdy asi nezapadne do systému, ale to je hrozně moc dobře, takový lidi jsou totiž na světe potřeba. Díkybohu to vypadá, že Lya rozum má a dá na něj v Nepálu pozor. Ta FB page je fakt plná informací z místa dění. Pokud by vás zajímalo, jak celá tahle trochu punková akce probíhá, určitě jí sledujte. Ano, je to punk, ale to by to nebyl můj bratr, kdyby na to šel nějakou běžnou cestou.

Tenhle blog čte pár desítek lidí, není to moc, ale mě to dělá radost a vám snad taky. Pokud budete článek sdílet, dostane se tahle informace o možnosti pomoct k ještě více lidem. Stačí, když každej darujete pár kaček. Odpusťte si jedny cíga, pár pivek, kafe nebo jednu večeři v restauraci a udělejte dobrej skutek. Uvídíte, že vám to udělá dobře. Navíc budete moct sledovat, kam vaše pomoc směřuje. Nevim jak vy, ale já do toho jdu! A budu ráda, když budu vědět, že moji čtenáři jsou hodný a nesobecký lidi.

Tak jo, díky moc! Kdybyste měli jakejkoliv dotaz, tak se na mě obraťte, pokusím se odpovědět, i když informace mám od bráchy velmi kusé. Jo a ke čtení vám hraje bráchova oblíbená písnička. Angličtináři se zaměří na text, zbytek si jen užije hudbu. Mějte se a pomáhejte sobě i ostatním!

Změna plánu, jedu domů!

Možná už jste si všimli, že jsem mistr ve změnách svých plánů. A jednu takovou změnu jsem udělala v úterý. Po tom, co jsme se dozvěděli, že se můj drahý a obětavý bratr rozhodl jet zachraňovat svět do Himalájí, začala jsem zvažovat dřívější návrat domů. Zvažovala jsem a převalovala tuhle myšlenku pár hodiny a bylo jasno...jedu domů! Nemá cenu se tu dalších 14 dní trápit jen kvůli penězům, když už mě to tu nebaví a doma budu moct být aspoň psychickou oporou a informační spojkou mezi Himalájema a Prahou. Tak ahoj ve středu 13. v půl sedmý ráno...

Ale ještě než se vrátím domů, tak jsem stihla dva krásné výlety. Spolubydlící Barče přijeli rodiče a tak s nima ve žlutém Beatlovi brázdí náš kout Anglie křížem krážem. Byli tak hodní, že mě na dvě ze svých cest vzali s sebou a já jsem konečně po 8 měsících v Anglii zavítala na nádherné Seven Sisters, užila jsem si jízdu vznášedlem, zažila jsem vichr, který mě málem odnesl, viděla krásné Needles na Isle of Wight a prostě to bylo strašně prima. Původně jsem chtěla výletovat poslední týden před svým původním odjezdem, ale tahle varianta se zdá býti příjemnější.

Jednou mi svítí sluníčko do očí...

Teď mě ještě čekají čtyři dny v práci. Když jsem jim řekla o svém náhlém odjezdu, nebyli nadšení, ale co já s tím. Smlouvu tam nemám, tak nezmůžou nic. Dokonce si myslím, že někteří vybraní jedinci budou z mého odjezdu vyloženě nadšení. Krom práce mě ještě čekají nějaké drobné nákupy, balení, uklízení, třídění, vyhazování, darování apod. V pondělí pak odvezu jeden kufr do Londýna do úschovny, trochu si tam zaturistuju, doma dobalím druhý kufr a v úterý ráno hurá opět do Londýna a domů. Chápete to?! Domů? Po osmi měsících se vracim a minimálně pár měsíců v té své milované Praze pobudu.

Pak zas fouká děsnej vichr. Když už
selfie, tak né nudné...

Pokud jste zvědaví, jak to bude s Emirates, když se vracím před anglickým pohovorem, tak vysvětlení je velmi prosté. 1) jsem stále nedostala pozvánku (pořád mají čas) 2) když jí dostanu, tak můžu jít na pohovor kdekoliv po světě, tedy klidně i Čechách a nic se nestane. Ale nebudu vám nic nalhávat, momentálně jsou Emiráty tak na druhé až třetí koleji. Mnohem víc je teď moje hlava zaměstnaná plánováním léta v Čechách, festivalama, výletama apod.

S mým létem doma vlastně souvisí i otázka, kterou bych vám ráda položila: Co s blogem dál? Nechci ho úplně položit k ledu, než se zase (pokud vůbec) vydám do světa. Co byste si tu rádi přečetli? Příběhy z mého každodenního života v Praze i když možná občas budou i o vás? Pozvánky a reporty z akcí v Praze, na kterých se budu vyskytovat? Povídání o mých drobných výletech a cestách, které na léto plánuju? Dejte vědět, co vás zajímá, budu za váš názor moc ráda.

Ani už nevím, po jak dlouhatánské době
jsem byla u moře! Ta vůně, ten vzduch...

Možná ještě napíšu, než sednu do busu. Dole máte maličkou fotogalerii z výletů. Každopádně už teď se moc těším na viděnou doma, na Náplavce, na koncertech, na festivalech, na zmrzlině, na obědech, na večeřích a vůbec všude. Času teď máme až až! Ke čtení vám hraje jedna z mých nejoblíbenějších písniček. Vlastně ani nevím, jestli už tady někde není, ale to by případně nevadilo protože jí není nikdy dost!

Seven Sisters je rozhodně must see, pokud zavítáte do Anglie. Jen bych asi příště volila návštěvu ve všední den a ne během
Bank Holidays.

Je krásně, jasno. Najednou se od moře začne zvedat mlha a vy během pěti minut nevidíte nic. Ani ten krásnej klasickej maják. Tak snad příště, no...

V dáli Needles na Isle of Wight. Jen kdyby tolik nefoukalo a člověk měl energii a čas jít až na ten útes nad nimi. Mimochodem, na tomhle ostrově probíhá každý rok v červnu parádní hudební festival. Stojí za zvážení na příští rok, moji drazí music lovers.

Poprvé v životě jsem jela vznášedlem. Byl to zážitek. Jen jsem se málem pozvracela, jak to s námi na těch obřích vlnách házelo. Zpátky z ostrova už vznášedlo kvůli počasí nejezdilo a museli jsme na trajekt. Tam mi aspoň nebylo blbě...

Tak čau, já jedu! Domůůůůů!!! 

Už tam budem?

Je to těžší, než jsem čekala. Říkala jsem si, že se sem prostě na měsíc a kousek vrátím, něco si tu ještě odpracuju a zas pojedu domů Ale když se domů těšíte téměř nepřetržitě od doby, co jste vlezli do letadla, je jasné, že to bude těžký měsíc. Dlouhý měsíc. Každý den počítám, kolik dní mi do odjezdu ještě zbývá a kdy už tam konečně budu. 

Nikdy bych si nemyslela, že to řeknu, ale díkybohu za tu práci. Tam čas utíká nejlépe. A ono to vlastně celé docela utíká, jen bych asi neměla každý den počítat. Je to jako když koukáte na hodinky a ta zpropadená minutová ručička se vůbec nehýbe. Kolega měl tenhle týden 30. narozeniny spojené s dovolenou a tak jsem si po volném pondělku a úterku naložila pět dní v práci a z toho 4 dny 10-11h směny. No jak říkám, aspoň to utíká. To, že v neděli večer padnu na ústa a pondělí strávím celé v posteli, je věc druhá. Dnešek je tím jediným dnem, kdy pracuju až večer. Tak jsem si náležitě přispala a nějak asi nehodlám vyvíjet až do pěti hodin žádnou aktivitu.

U vody (náhražka za Náplavku). Za
mnou Alenka v Říši divů.

Po intenzivním vnitřním rozmýšlení jsem se nakonec rozhodla jet domů opět autobusem. Důvodů to má hned několik. 1) potřebuji přepravit nemalé množství svých věcí, které tady v Anglii mám. Musím to probrat a spousta z nich asi skončí v koši či v charity kontejnerech. 2) je to neskutečně levné. Jízdenka na bus i s extra zavazadlem mě stála méně než polovinu ceny letenky 3. rovina je trochu psychologická. Autobusem jsem sem přijela. Tenkrát jsem psala, že těch 15h cesty je prima na to, aby si člověk uvědomil, co se děje. Že jedna etapa končí a druhá začíná. To samé platí i pro návrat domů. I když se domů těším, tak jsem za kanálem strávila necelých devět měsíců, během kterých se toho nemálo přihodilo. Za 15h v autobuse to snad všechno zpracuju, vyspim se a budu doma. Slavobrány stavte v pondělí 25. května brzy ráno.

Snídaně venku! Nejlepší část dne.
Vždycky byla a vždycky bude!

Stále čekám na odpověď od Emirates. Třeba to nakonec dopadne tak, že na pohovor půjdu až v Praze. No uvidíme. Pokud by to klaplo tady v Londýně, tak mě pohovor čeká asi pět dní před mým odjezdem. Haha! Soustředit se na pohovor, když už budu jednou nohou doma. To bude taky vtipné.

V práci jsem jim stále jaksi neřekla, že končím. Chci to říct tomu normálnějšímu šéfovi a ten je teď na dovče v Portugalsku. Ale furt mám čas. A vlastně je mi to i trochu jedno, což je asi dobře. Smlouvu tam nemám a moje starost jejich nedostatek personálu fakt není. Nová holčina, kterou vzali už asi před měsícem, toho moc nenapracuje a prý mají někde na netu inzerát. No, asi se ještě nikdo neozval.

Skoro jako na Petříně. Je to krásný i
bez tý pusy.

Je dost možný, že dnešní post nemá moc šťávu (nepoznám to), ale zřejmě to bude tím, že jí teď nějak nemám ani já. Stane se. Každopádně si všichni užijte krásnej 1. Máj a třeba i Majáles. Mějte se rádi a líbejte se. Kdekoliv. Nejen pod kvetoucíma stromama. A když budete na tom Petřině, tak pozvěte svůj protějšek na zmrzku do Angelata. Dokonalé rande zaručeno. Ke čtení vám hraje krásně tématická One Day od mých milovaných Calm Season. Tam je těch polibků a lásky až až. Já jdu pro změnu zabíjet čas prací.