Tam a zase zpátky

Jsem zpět! Nejen na blogu (po více než měsíci), ale i v Anglii. Před týdnem ráno jsem po strastiplné cestě dorazila do svého UKtlochu. Omlouvám se tedy všem svým věrným (pěti) čtenářům za to, že chvilku neměli přístup k reality show "Mikejly život". Tak já vám zkusím co nejstručněji shrnout, jak jsem se měla doma na prázdninách a jaký byl návrat do britské reality.

Nemálo z vás bylo součástí mých "prázdnin doma" a já vám neskutečně děkuju za to, že byly, jaké byly. Nemůžu o mé druhé návštěvě v Čechách mluvit jako o dovolené, protože mi to přijde nepatřičně dospělé a seriózní. Já prostě jela na prázdniny. Ty byly plné alkoholu, jídla, ale hlavně přátel, rodiny, smíchu a pohody. Byly jiné, než ty první. Ani lepší, ani horší. Prostě jiné. A tak nějak asi fungovala i vidina toho, že se za kanál vracím jen na měsíc a kousek. "Za chvíli jsem zpět," opakovala jsem si pořád dokola.

Stylově a česky. Jedem na Velikonoce!
Dobře mi pak nebylo...

Než jsem letěla do Čech, tak jsem si přála, aby bylo krásně, aby byl rozkvetlý Petřín a aby všechno bylo tak nějak prima a poklidné. A bylo! Snad i víc než to. Sice jsem během těch pár dní zažila snad všechna čtyři roční období, ale sluníčka i kvetoucího Petřína jsem se nakonec dočkala. Viděla jsem se s celou rodinou, vyjma bratra, který si momentálně trajdá někde v Indonésii. Kamarádů jsem viděla nespočet. No fakt! Zpětně mi přijde až neskutečné, kolik mám kolem sebe kamarádů a přátel, kteří mě chtěli po těch třech měsících vidět. A to jsem dost možná ani nestihla všechny. Bylo to jedinečné, intenzivní, krásné a já na to budu myslet celý ten zbývající měsíc, než pojedu zpět domů. Tentokrát i s veškerým svým majetkem.

Abych ale nebyla moc sentimentální, tak vás pobavím svou hloupostí a bloňďatostí. Už jsem tu myslím psala o tom, že jsem si bez rozmyslu koupila letenky z nejvzdálenějšího letiště v okolí Londýna. Guildford se nachází nedaleko Heathrow a Gatwicku. Relativně snesitelný je i Luton nebo City. Já si ale vybrala Stansted, který leží na úplně druhé straně Londýna. Takže jsem cestou do Čech jela na letiště už před půlnocí, abych tu strávila pěkných 6h, než poletím necelé dvě hodiny domů. Každopádně jsem ještě stíhala večerní spoje a tak mi cesta na letiště trvala max. 3h. Zívačka. Cesta z Čech byla ale zajímavější. Přiletěla jsem po půlnoci a noční spoje už jsem nestíhala. Počkala jsem si tedy na letišti dvě a půl hoďky. Šlo o nejpříjemnější část celé té noční tour. Pak jsem jela dvě hodiny busem na

Když už máme dostat na prdel, tak ať u toho aspoň nějak
vypadáme. Aneb naše Velikonoce.

Victorii (centrum Londýna), abych tady stihla vlak, který mě měl dovézt na přestupní stanici. Stihla jsem dokonce ten dřívější, což ale znamenalo, že si na přestupní stanici počkám další hodinu a půl (zase jsem nepřemýšlela). Venku. No, ještě, že už není taková kosa. Koukala jsem na film, pozorovala myšku, co běhala u odpadkového koše a usmívala se na kolemjdoucí údržbáře. Nikdo jiný totiž v té době (asi pět ráno) na nádraží nebyl. Konečně přijel vlak do Guilfu a já jela další hoďku vlakem. Pak už jen půl hodiny čekání na bus do Belfields a 20 min. cesta přímo do postele. Dorazila jsem v sedm ráno. Takhle zdrchaná jsem fakt dlouho nebyla, ale zpětně se tomu fakt musím jen smát. Až na konci května poletím domů, tak prosím lépe a rozumněji. Tohle už bychom nechtěli.

Potřebuješ něco víc, než skvělý kamarády
a rodinu? Díky!!!

A jakže jsem se aklimatizovala? No, ve středu jsem půl dne prospala, poslala jsem žádost Emirátům a pak už mám zas totální blackout. Ve čtvrtek večer do práce a už to jelo. Víkend utekl jak lusknutím prstu. Klidnější pátek, vražedná crazy busy sobota, unavená neděle a konečně pondělí. Byla jsem ale po 4 dnech v práci tak utahaná, že jsem se na nic moc nezmohla. Jela jsem si do města nakoupit něco málo k jídlu a protože bylo krásně, tak jsem to s knížkou zakempila asi na tři hoďky u vody. Ach, krásnej relax. Uzavřela jsem sama se sebou dohodu, že si tady ten poslední měsíc udělám hezkej. Však víte, to já ráda. Počasí mi zatím hraje do karet a i ten prudící šéf je teď nějakej snesitelnější. Asi na něj leze jaro.

Příští týden tedy kupuju letenky, pomalu se začnu koukat po možnosti, jak přepravit domů tu hromadu krámů, co tu mám a asi už začnu mít cestovní horečku nebo co. Jo a ještě bych chtěla stihnout ten pohovor k Emirates, ale to už teď tak úplně nezáleží na mě.

Tak se mějte krásně, užívejte sluníčka i života. Ke čtení Sia a její Elastic Heart. Až dočtete, tak si to pusťte znovu a koukněte na ten klip. A zavřete tu pusu, nebo vám do ní vletí moucha!