Není důvod si komplikovat život

Jsou věci a situace, které budou v životě složité a komplikované vždycky. Do téhle škatulky podle mě zapadají zejména mezilidské vztahy. Pak jsou ale situace a věci, které si můžete vy samy svým výběrem a rozhodováním udělat buď poměrně jednoduché, nebo naopak děsně složité. Já se rozhodla pro tu snažší cestu. Aneb představuju si to jako Hurvínek válku, tak to tak i bude...

Řeč je nejen o práci, kterou jsem sehnala poměrně snadno a nehodlala jsem si komplikovat život tím, že bych jí odmítla, ale také o bydlení. Mám od ledna kde bydlet! Ano, je to první pokoj, na který jsem se byla podívat. Ne, není ideální. Ale na přespávání a můj skromný místní život naprosto stačí. Mnohem důležitější pro mě je, že to je v domě, kde bydlí tři prima Češi, kteří mě nenatáhnou, jak by to třeba mohlo být u "cizích" lidí. Do práce to budu mít pěšky cca 30 minut, ale můžu jezdit i na kole, které "zdědím" spolu s pokojíkem. Mám tedy vyřešené dvě zásadní situace mého místního žití a můžu si v klidu odjet užít Vánoce a kamarády domů!!!

Tohle jsem si vyfotila na začátku svého
pobytu tady. Kdo tomu neorozumí,
použije Google translator (že jo, mami!)
Prostě na tom něco bude...

Po mém návratu do Anglie si tedy u Steva jen vyzvednu pár posledních věcí a ještě v neděli 3. ledna se stěhuju do Guildfordu. Juch! Nevim, jestli už jsem to někde psala, ale bude to úplně poprvé v mém životě, kdy budu stát úplně na vlastních nohách, budu muset platit nájem a chovat se trochu zodpovědně a asi jakoby dospěle. Aupairkování se nedá moc počítat, protože neřešíte ani jídlo ani bydlení. Takže asi zas další krok k dospělosti nebo co?!

Další skvělou zprávou je, že do Prahy nakonec se spolujízdou vyrážíme už ve středu večer, takže dorazím domů ve čtvrtek večer v rozumnou hodinu. Za týden touhle dobou (o půlnoci) bychom akorát měli vyplouvat na trajektu z Doveru. Chápete to?! Já jedu domůůůů!!! Už teď z toho blbě spím. Vůbec nevím, kdy si stihnu zabalit, protože až do odjezdu mám docela dost plánů a ještě musím koupit hromadu věcí a hlavně podepsat smlouvu na ten můj novej bejvák. Tak jo, já se zase uklidním a pokračujeme dál. 

Spousta z vás se mě ptá, jak to jde v nové práci. No co, je to práce no. Jednou je to super, jako třeba dnes a další den padáte na ústa, protože lidi jsou hovada a kuchyň nestíhá. To se nám přihodilo teď v neděli. Kolem páté odpoledne se nahrnula plná restaurace lidí, do toho hromada take aways a kuchyň za hodinu nevydala do restaurace jediné jídlo. Odnesly jsme to samozřejmě my, servírky. Navíc jsem pracovala s holčinou, která je neskutečné polínko, blbě mluví anglicky, ani po měsíci spoustu věcí neví a je děsně zpomalená. Tak takhle už prosím ne. Pokud by se to mělo opakovat, odhazuji uprostřed směny zástěru a s křikem utíkám pryč. Většinou ale pracuju se skvělým kolegou, neskutečně hodným, rozumným a pracovitým člověkem. Seznamte se s Ersunem. Ersun je Turek, v Anglii žije 6 let, má krásnou ženu a tři práce. Šetří, aby mohli cestovat, a pak mít pohodovej život doma v Turecku. Sedli jsme si během prvních pěti minut a čím dál tím víc na něj nedám dopustit. 

Pokud jde o rodinu a hlídání, už to mám totálně na háku. Cokoliv mi Steve řekne, tak jde jedním uchem dovnitř a druhým ven a v duchu si myslím svoje. U Steph to samé, jen jí v duchu lehce posílám do háje, protože jsem na ní za to všechno pořád naštvaná. Ne kvůli sobě, ale kvůli klukům. Jinak našla už nějakej byt, ale je to prý mrňavý a ona bude 3x týdně, kdy bude mít kluky, spát s nima v jednom pokoji. No nevim no, taky mi to nepřijde jako moc trvalá záležitost, ale asi už by mi to mělo být jedno. Rhys je od pátku nachcípanej, takže ho nechávám odpoledne spát klidně tři hodiny, hlavně ať je v klidu a pohodě. S Dylanem se taky snažím vycházet co nejlíp, protože je mi ho prostě líto. S Indkou se víceméně ignorujeme, jen mě rozčiluje, když se 2 hodiny každý večer vysírá v kuchyni s nějakou večeří a poslouchá u toho indickou hudbu, telefonuje nebo kouká na bolywoodské filmy.

Britský vánoční nevkus nemá hranic,
aneb kup si blikající vánoční svetr.
Světe div se, al kupují to po x kusech.
Ještě pořád vám vadí ponožky v
sandálech? No mě už o dost méně...

A co že mám do odjezdu ještě za plány? V pátek večer se s Terkou chystáme na Harry Potter maraton u ní doma, tedy všech 8 filmů HP za sebou. Jen s přestávkama na čůrání, doplnění alkoholu a jídla. Někdy v sobotu po obědě pravděpodobně upadneme do kómatu a když budeme mít štěstí, tak se vzbudíme v neděli ráno na vlak do Londýna, abychom si užily vánoční atmošku s kamarády z Čech, dokoupily dárky a hlavně si spolu zašly na vánoční/rozlučkový oběd, tedy na humra. V pondělí pak hlídání a odpoledne rozlučkové kafe s kámoškou Lůcou, v úterý pravděpodobně definitivní balení a ve středu poslední hlídání a večer tradáááá!!!

No a pak už to jede! Pátek koncert, sobota koncert, neděle rychlý kafe s milovanou tetičkou z Holandska, gastro párty s bandou a dál nějak moc nevím. Asi jedno vánoční vínko a kafe za druhým, pečení cukroví, rodinné návštěvy...neuvěřitelný, že už je to za týden. Možná ještě něco rychle sepíšu než odjedu (spíš ne...), ale pak se rozhodně těšte na další příspěvky až po Novém roce, protože do té doby se se spoustou z vás budu bavit osobně! S kým se nepotkám, tak přeju krásné a hlavně klidné Vánoce a do nového roku jen to, co si přejete a o čem sníte...

Jo a pokud jste ke čtení čekali nějakou koledu, tak jste vedle. Hrají skvělí Royal Blood!!!

Take it easy aneb mám práci

Předně se všem svým drahým a milovaným čtenářům omlouvám za to, že jsem o sobě nedala tak dlouho vědět. Mám za sebou poměrně náročný víkend i začátek týdne. Ehm, vážně už je zítra čtvrtek a tedy za 14 dní jedu domů?!?

Od posledního postu se toho odehrálo hrozně moc. Tak předně, už jsem se naučila spát s karmou v pokoji. Špunty zaražený až do mozku fungují tak, že občas ani neslyším budík. Můj mozek už je tak zvyklej za ty tři měsíce, že se budím automaticky v 8 i bez budíku. Bohužel i o víkendech, ale to zas rychle vytuhnu. S novou indickou spolubydlící se téměř nepotkáváme a upřímně mě to vůbec netrápí.

No a teď méně podstatná věc, než je spánek...mám práci! Napsala jsem minulý týden na jednu skupinu na FB, zda někdo neví o nějaké práci tady poblíž. Hned se mi ozval jeden Čech, že by o něčem věděl. Další den už jsem měla domluvenou zkoušku na sobotu. No tak jo, proč to nezkusit. Je to kebab house, ale nepředstavujte si gyros z Národky. Je to normální pěkná restaurace pro cca 40 lidí. Ano, vlastní jí Arabové, ale: restaurace funguje v Guildfordu už 20 let a dle Tripadvisoru je to 3. nejlepší restaurace ve městě. Vtipnou ironií je, že tady 95% veškerých pokrmů tvoří maso...jehněčí a kuřecí asi na milion způsobů. Já mám se svejma rybama smůlu, takže se tu živím jako vegetariánka. Hummus, Falafel, vegetariánský kebab, vegetariánský burgr a saláty.

Falafel a hummus, to teď asi budu jíst
pořád. Ještěže je to tak dobrý!

Tak tedy zkouška. Zkrátím to. Protože jsem práci chtěla dostat, abych to měla co nejdřív z krku, snažila jsem se. Ale asi tak prvních pět minut. Pak jsem zjistila, jaké jelito je se mnou na směně a že už tam dělá tři týdny, tak jsem se uklidnila a šla si dát kafe s hlavním číšníkem. Po dalších pěti minutách bylo jasný, že práci mám. Bezvadně jsme si sedli. Z původních 3 hodin zkoušky se vyklubala normální 8h směna, kterou jsem dostala zaplacenou a dostala jsem i dýška (celý večer jsem přitom na place vůbec nebyla, jen za barem). Fajn. Včera večer jsem tam byla podruhé, hezky z práce do práce. Z hlídání do restaurace. Nevěřili byste, jak se tyhle dvě práce skvěle doplňují. Už jsem normálně obsluhovala. Nebylo plno, takže jsem měla čas si vše projít a vyzkoušet. Pohoda, klídek...take it easy, honey! Dokud jsem ovšem po práci nepřišla na nádraží a nezjistila jsem, že mi ujel vlak a další jede až za 45 minut, tedy těsně před půlnocí. Paráda! Tak jsem se po zevlácku navečeřela na nádraží a snažila jsem se nezmrznout (no jo, už nám tu taky udeřila zima). Do postele v jednu, nevadí.

Dneska mě čekal druhý double. A dočkala jsem se křestu ohněm. Do půl páté hlídání, od pěti restaurace. Od sedmi do desíti jsme se s kolegou nezastavili. Děsně mě to bavilo, neudělala jsem žádnou botu a nebýt pomalé kuchyně, tak to bylo dokonalé. Za 5h práce jsme dohromady vydělali na dýškách 60£, takže každému 30 do kapsy. Plus výplata. To není vůbec špatné tohle! Zítra jen hlídám. Znovu jdu do práce v pátek, sobotu i neděli. A v pondělí strávim celý den koukáním na pohádky s Rhysem, protože na nic víc nebudu mít energii. Pár směn mě pak do odjezdu domů ještě čeká a po návratu hezky na plný úvazek.

Malebný Bath, město jako stvořené pro romantický výlet...
s deseti děvčaty :D

V neděli jsme byly s dalšíma aupairkama na výletě v krásném městě Bath. Cílem byly vánoční trhy a památky. Náležitě jsme si to užily i přes to, že jsme vstávaly v 6, abychom stihly vlak do Londýna a pak bus. Procházka po městě, tu kafíčko, tu nějaká dobrota, oběd, víno při západu slunce nad městem, prohlídka zahrad luxusního hotelu, první svařák letošní zimy, prostě pohoda. Jen jsem zjistila, že je úplně jedno, kde jste na vánočních trzích. Jestli v Praze, Bathu nebo třeba Salzburku. Všude si dáte svařák, pokocháte se krásnými ozdobami, dáte si něco hrozně sladkého a pak to přebijete něčím slaným, všude je miliarda lidí, ale vy si to i tak užijte, protože to jsou přece ty Vánoce. Pro mě jsou ale letos Vánoce úplně o něčem jiném. O domácí pohodě a klidu. O mé rodině a kamarádech. Nikdy jsem se tolik netěšila na pečení cukroví, na zdobení stromečku, na svojí postel nebo prostě jen na Prahu. Už jen 14 dní!!!

První svařák týhle zimy. Juch!

Pokud vás zajímá, jaký je vývoj v rodině, tak následující: Steph se kouká po bytě, protože jí došlo, že u rodičů nemůže bydlet věčně. Navíc jejich barák není uzpůsoben pro děti, takže mají všude různé cetky a Rhysovou nejoblíbenější zábavou je, si vše prohlížet, vše otevírat a zkoumat. No to je ale překvapení. Ale už je mi to všechno jedno. Chci po nich už jen tři výplaty a nazdar. Rhys a dokonce i Dylan mi budou chybět, ale rodiče si to u mě tak podělali, že si na ně možná za pár měsíců už ani nevzpomenu. Dylan šel do sebe a už jsme fakt kámoši, až mě mrzí, že ho opustim. Na obou klukách je vidět, že jsou z toho všeho zmatení a unavení. Hrozně mě teď pobavil Steve. Prý Rhys spí moc přes den a málo v noci a tak bude spát po obědě jen hodinu, pak ho prý mám vzbudit. Rhys spánek miluje, spí po O třeba tři hodiny. V noci se budí i když o víkendu přes den nespí, takže to spolu asi moc nesouvisí. Pokud nebude Steve zrovna doma, tak ho odmítám budit. Dneska jsem musela a bylo to pro mě i pro něj utrpení, chuděrka malej.

No tak to je zatím asi vše, přátelé. Stále hledám střechu nad hlavou. Možná se něco rýsuje, po víkendu budu moudřejší. Steve mě tady nechá ještě týden po návratu zadarmo, pak mu budu muset začít platit nájem, ale to se dočasně taky dá. Dám o sobě zas brzy vědět. Ke čtení vám hrají milovaní Biffy Clyro. Vůbec by mi nevadilo, kdyby příští léto zase zavítali do Čech.