Take it easy aneb mám práci

Předně se všem svým drahým a milovaným čtenářům omlouvám za to, že jsem o sobě nedala tak dlouho vědět. Mám za sebou poměrně náročný víkend i začátek týdne. Ehm, vážně už je zítra čtvrtek a tedy za 14 dní jedu domů?!?

Od posledního postu se toho odehrálo hrozně moc. Tak předně, už jsem se naučila spát s karmou v pokoji. Špunty zaražený až do mozku fungují tak, že občas ani neslyším budík. Můj mozek už je tak zvyklej za ty tři měsíce, že se budím automaticky v 8 i bez budíku. Bohužel i o víkendech, ale to zas rychle vytuhnu. S novou indickou spolubydlící se téměř nepotkáváme a upřímně mě to vůbec netrápí.

No a teď méně podstatná věc, než je spánek...mám práci! Napsala jsem minulý týden na jednu skupinu na FB, zda někdo neví o nějaké práci tady poblíž. Hned se mi ozval jeden Čech, že by o něčem věděl. Další den už jsem měla domluvenou zkoušku na sobotu. No tak jo, proč to nezkusit. Je to kebab house, ale nepředstavujte si gyros z Národky. Je to normální pěkná restaurace pro cca 40 lidí. Ano, vlastní jí Arabové, ale: restaurace funguje v Guildfordu už 20 let a dle Tripadvisoru je to 3. nejlepší restaurace ve městě. Vtipnou ironií je, že tady 95% veškerých pokrmů tvoří maso...jehněčí a kuřecí asi na milion způsobů. Já mám se svejma rybama smůlu, takže se tu živím jako vegetariánka. Hummus, Falafel, vegetariánský kebab, vegetariánský burgr a saláty.

Falafel a hummus, to teď asi budu jíst
pořád. Ještěže je to tak dobrý!

Tak tedy zkouška. Zkrátím to. Protože jsem práci chtěla dostat, abych to měla co nejdřív z krku, snažila jsem se. Ale asi tak prvních pět minut. Pak jsem zjistila, jaké jelito je se mnou na směně a že už tam dělá tři týdny, tak jsem se uklidnila a šla si dát kafe s hlavním číšníkem. Po dalších pěti minutách bylo jasný, že práci mám. Bezvadně jsme si sedli. Z původních 3 hodin zkoušky se vyklubala normální 8h směna, kterou jsem dostala zaplacenou a dostala jsem i dýška (celý večer jsem přitom na place vůbec nebyla, jen za barem). Fajn. Včera večer jsem tam byla podruhé, hezky z práce do práce. Z hlídání do restaurace. Nevěřili byste, jak se tyhle dvě práce skvěle doplňují. Už jsem normálně obsluhovala. Nebylo plno, takže jsem měla čas si vše projít a vyzkoušet. Pohoda, klídek...take it easy, honey! Dokud jsem ovšem po práci nepřišla na nádraží a nezjistila jsem, že mi ujel vlak a další jede až za 45 minut, tedy těsně před půlnocí. Paráda! Tak jsem se po zevlácku navečeřela na nádraží a snažila jsem se nezmrznout (no jo, už nám tu taky udeřila zima). Do postele v jednu, nevadí.

Dneska mě čekal druhý double. A dočkala jsem se křestu ohněm. Do půl páté hlídání, od pěti restaurace. Od sedmi do desíti jsme se s kolegou nezastavili. Děsně mě to bavilo, neudělala jsem žádnou botu a nebýt pomalé kuchyně, tak to bylo dokonalé. Za 5h práce jsme dohromady vydělali na dýškách 60£, takže každému 30 do kapsy. Plus výplata. To není vůbec špatné tohle! Zítra jen hlídám. Znovu jdu do práce v pátek, sobotu i neděli. A v pondělí strávim celý den koukáním na pohádky s Rhysem, protože na nic víc nebudu mít energii. Pár směn mě pak do odjezdu domů ještě čeká a po návratu hezky na plný úvazek.

Malebný Bath, město jako stvořené pro romantický výlet...
s deseti děvčaty :D

V neděli jsme byly s dalšíma aupairkama na výletě v krásném městě Bath. Cílem byly vánoční trhy a památky. Náležitě jsme si to užily i přes to, že jsme vstávaly v 6, abychom stihly vlak do Londýna a pak bus. Procházka po městě, tu kafíčko, tu nějaká dobrota, oběd, víno při západu slunce nad městem, prohlídka zahrad luxusního hotelu, první svařák letošní zimy, prostě pohoda. Jen jsem zjistila, že je úplně jedno, kde jste na vánočních trzích. Jestli v Praze, Bathu nebo třeba Salzburku. Všude si dáte svařák, pokocháte se krásnými ozdobami, dáte si něco hrozně sladkého a pak to přebijete něčím slaným, všude je miliarda lidí, ale vy si to i tak užijte, protože to jsou přece ty Vánoce. Pro mě jsou ale letos Vánoce úplně o něčem jiném. O domácí pohodě a klidu. O mé rodině a kamarádech. Nikdy jsem se tolik netěšila na pečení cukroví, na zdobení stromečku, na svojí postel nebo prostě jen na Prahu. Už jen 14 dní!!!

První svařák týhle zimy. Juch!

Pokud vás zajímá, jaký je vývoj v rodině, tak následující: Steph se kouká po bytě, protože jí došlo, že u rodičů nemůže bydlet věčně. Navíc jejich barák není uzpůsoben pro děti, takže mají všude různé cetky a Rhysovou nejoblíbenější zábavou je, si vše prohlížet, vše otevírat a zkoumat. No to je ale překvapení. Ale už je mi to všechno jedno. Chci po nich už jen tři výplaty a nazdar. Rhys a dokonce i Dylan mi budou chybět, ale rodiče si to u mě tak podělali, že si na ně možná za pár měsíců už ani nevzpomenu. Dylan šel do sebe a už jsme fakt kámoši, až mě mrzí, že ho opustim. Na obou klukách je vidět, že jsou z toho všeho zmatení a unavení. Hrozně mě teď pobavil Steve. Prý Rhys spí moc přes den a málo v noci a tak bude spát po obědě jen hodinu, pak ho prý mám vzbudit. Rhys spánek miluje, spí po O třeba tři hodiny. V noci se budí i když o víkendu přes den nespí, takže to spolu asi moc nesouvisí. Pokud nebude Steve zrovna doma, tak ho odmítám budit. Dneska jsem musela a bylo to pro mě i pro něj utrpení, chuděrka malej.

No tak to je zatím asi vše, přátelé. Stále hledám střechu nad hlavou. Možná se něco rýsuje, po víkendu budu moudřejší. Steve mě tady nechá ještě týden po návratu zadarmo, pak mu budu muset začít platit nájem, ale to se dočasně taky dá. Dám o sobě zas brzy vědět. Ke čtení vám hrají milovaní Biffy Clyro. Vůbec by mi nevadilo, kdyby příští léto zase zavítali do Čech.