Mikejla v říši divů

Vždycky jsem byla odpůrcem trávení víkendů v obchoďácích. No, strávila jsem v jednom celou sobotu  a bylo to prima. On totiž není obchoďák jako obchoďák...


Pokud to někoho trápí, tak se omlouvám za to, že jsem včera nenapsala ani čárku. Nějak se mi protáhl Skype s maminou a pak už jsem byla tak akorát zralá na postel a Sex ve městě. Pojďme se tedy v neděli podívat na to, co se dělo v sobotu v tom mém malém vesmíru.

Skorodivoká příroda ve městě.
Velmi uklidňující místo.

Konečně jsem se dokopala k tomu, že jsem si šla zaběhat. Pořád rovně naší ulicí, pak u obchoďáku zahnout vlevo a nakonec podél kanálu zpět. Je neuvěřitelný, že v Anglii, kde je upravená téměř veškerá příroda, se najde místo, kde je všechno tak, jak to spadne či roste. Běžíte a najednou je před vámi malá cestička směřující ke kanálu. Skoro jako byste proběhli do nějakého teleportu. Před vámi je kanál, který je pokrytý žabincem, plavou na něm kachny a na jeho okraji jsou popadané stromy. Nebyla jsem běhat pekelně dlouho. Dneska bolí každý sval na noze, ale stejně půjdu zas. Musim pozdravit kámošky kachny.

Ranní běhání má obrovskou výhodu. Nakopne vám to celý den. Po sprše jsem si dala takový soukromý brunch a čekala jsem, až se rodinka vrátí z města. Už jsem zmínila, že teď do všeho cpu mandlové mléko?! A že jsem už 5 dní neměla žádné maso? (Ryby se nepočítaj, jsem pokrytec!) Back to family: Měli jsme jet do nějakého parku. Ale protože Dylan je lenoch (není se čemu divit, všude se vozí autem), rozhodlo se, že se nikam nepojede a udělají si domácí kino. Nic pro mě. Kino jedině s chlapem nebo kámoškama, rozhodně ne s ukňouranejma dětma. Tak jsem se trochu vybitchovala (čti namalovala) a vyrazila jsem do centra.

V centru není vlastně nic než obchody a knihovna. Představte si 60 000 město a v jeho centru obchoďák o něco větší než Paládium. Mazec. Jo a taky kostely. Těch je tady hromada. Moje rodina do nich nechodí, i když jsou nějak laxně věřící. Já budu s Rhysem do nějakého kostela chodit na hrací kroužky pro děti, tak snad to nebude moc pambíčkářský.

I tohle lze pořídit za jednu libru.
Adventní kalendář od Marvelu.

V jedné části obchoďáku už jsme byly se Steph ve čtvrtek, ale to jsem okukovala a mapovala vše z venku. Teď byl ten správný čas zaplout dovnitř. První volba padla na 1 Pound shop. Za jednu libru tady pořídíte téměř vše od jídla, přes drogérii, hračky, věci pro zvířata až po věci na pečení. Do něčeho bych asi nešla, ale jsou tu i známé značky jídla či drogérie a určitě se tu vyplatí některé věci kupovat. Už se v ČR prodávají vánoční věci? Tady jo. I když se to trochu tluče s Halloweenem. A bude hůř...

Zdobení, příchutě, barvy, krémy, formičky.
Všechno, co v Čechách složitě a draze kupujeme
třeba u Fialy. Tady to mají všude.

Pak jsem zaplula do Sainsbury. Prostě sámoška, řeklo by se, ale kdepak. Strávila
jsem tu půl hodiny bloumáním a okukováním. Jestli mě někdo sledoval na kameře, muselo mu to připadat přinejmenším zvláštní. Mají tu vedle sekce s asijským jídlem třeba i sekci s polskými potravinami. Koupíte tu Kubíka (Kubus), nebo malinovku. Největší zásek jsem samozřejmě měla opět v sekci s věcma na pečení. Oh, am'I in heaven or what?! Až pojedu do Čech, tak můj kufr bude plný košíčků, formiček, vykrajovátek, barviček a zdobení. Ach...

Toto není obchod pro kutili, ale pro
cukrářské fanatiky. Yaaay!

Po obchodech s jídlem přišly na řadu hadry. T. K. Max, se kterým jsem se seznámila v Berlíně. Prodávají tu značkové oblečení, kosmetiku a věci do domácnosti s velkými slevami. Bohužel mám pocit, že pro chlapi tu mají mnohem hezčí věci, než pro nás. Takže jsem zas jednou byla ráda, že nemám žádného muže. Moje peněženka by asi zaplakala. Ehm, když jsme u toho, ještě jsem tu snad neviděla žádnýho pěknýho chlapa. A ne, že bych nekoukala. Takže nebojte, do Anglie se asi neprovdám.

Tak nějak rámcově už mám vybrané dárky pro celou rodinu, kamarády a dost možná i kamarády kamarádů a to včetně přáníček. Mají tady spešl obchody s přáními. Můžete tu koupit gratulaci k narozeninám pro tetu, nevlastní babičku, chůvu či macechu. Přání k promoci, narození dítěte nebo zahájení školní docházky. Takže, kdy kdo máte narozeniny? Chci vám posílat krásná přání!!!

Některé věci prostě potřebujete.

Během tří hodin bloumání po obchodech jsem si koupila jeden fresh juice. Mám silnou vůli, říkala jsem si. Pak jsem ale vlezla do Primarku. Ani zdaleka tu nebylo tolik lidí jako v Berlíně, takže jsem nechytala žádné panické záchvaty. No a tady se moje vůle zlomila. Tričko Star Wars za 5 liber prostě musíte mít! I když jsem do kabinky šla s devíti kousky, nakonec jsem odešla jen se čtyřmi. Již
zmíněné tričko Star Wars, které je nejspíš pyžamo, ale koho to zajímá?! Pak zelená košile (nemám nic zeleného a zelená mi sluší, musela jsem ji mít), černé kalhoty (jedny džíny jsem si roztrhla v Berlíně, musela jsem si pořídit náhradu) a nakonec legíny (to není třeba obhajovat, těch není nikdy dost).

Po cestě zpět jsem se zastavila ještě na kafe a v obchodě Tirgers. Vůbec nechápu, že tu lidi nejsou víc kreativní. V tomhle shopu seženete vše od pletacích jehlic přes malířské potřeby až po vrtáky či vařečky. Asi se naučím plést...

Jdu se proběhnout. Večer si budete moci přečíst o tom, jak jsem se zamilovala do sousedního Guiltfordu, kde jsme dnes byli na výletě.

P. S. Víte, kdo je ten chlapec, co v klipu k písničce Run od Gnarlse Barkleyho moderuje tu akci?