Milujem se čím dál víc, že jo Londýne?!

Víte, jak je na začátku většiny vztahů všechno takový pěkný a vy nechcete bez toho druhého vůbec být a baví vás na něm úplně všechno? Tak něco takového já teď prožívám s Londýnem...pravda, je to trochu jednostranný vztah, ale je krásný a snad nám to dlouho vydrží...

Vím, občas to s tím zosobňováním asi přeháním, ale v tomhle případě to jinak nejde. Londýn mě neskutečně baví a dokud mě bavit bude, tak se mám každý týden na co těšit, což je důležitý (skoro stejně jako ten spánek).

Po proflákané sobotě jsem se v neděli do toho Londýna stejně musela vydat, rýmička nerýmička. Moc jsem se těšila, takže jsem to nechtěla zazdít. Měly jsme jít s holkama na nějaký Street Art Walk, ale ten se na poslední chvíli odvolal. Tak jsem si na Waterloo koupila pořádnou nálož sushi (trochu mi to ujelo) a vydala jsem se metrem do Green parku s tím, že si tady udělám obědový piknik. Už u nás ve Wokingu jsem si u arabů koupila asi nejsilnější cider, jaký se tu dá pořídit. Jmenuje "K" (čti Káčko). Opět mi neskutečně vyšlo počasí, svítilo sluníčko a ani nefoukal vítr jako minule. Tak jsem si kecla do trávy, pozorovala šrumec kolem, v uchu soundtrack ke svému životu a v ruce knihu. Dokonalost.

Ideální oběd...odcházela jsem připitá
a přejedená. Ale happy

Po hoďce a půl jsem se vydala metrem na Liverpool street na kafe s kámoškama místo toho walku. Zvládla jsem přestup v metru! Bez bloudění. Docela mě to metro začíná bavit. Daly jsme si kafe v Nude cafe (mají i vlastní pražírnu, vřele doporučuji). Pořád ještě nadláblá sushi jsem nemohla dostatečně ocenit nedaleký žrádelní trh, ale už vím, kde si pravděpodobně dám příště oběd. Říkala jsem si, proč jsou všechny obrubníky obsypané mladými lidmi, kteří baští z krabiček. Holky se rozhodly pro vyhlášenou pochoutku na Brick lane. Salt beef bagel. Přiznám se, ochutnala jsem ždibec masa, když o tom tak básnily. Chutná to jako uzený. No, ale stála se na to v obou obchodech fronta jak blázen.

Pak jsme se přesunuly (jela jsem poprvé v Londýně busem!) někam víc do centra na menší shopping v Primarku (koupila jsem si tu pěkné prši-pončo, co ho složíte do malé kapsičky a dvoje podkolenky), prostě podzim. No a pak už pěšky na Westminster a odtud metrem na Waterloo a dom. Vyřízená, ucaprtaná, ale zase nejvíc spokojená.

Takhle mi trávník v Green Park
vybarvil boty. Škoda, že se to
oprášilo.

Dneska bych snad jen vypíchla to, že jsem byla v té bance. Strávila jsme tam s Rhysem hodinu a půl, protože mi účet zřizovala nějaká slečna, co se teprve zaučovala. Teda vlastně dvě. A ani jedna pořádně nevěděla, co dělá. Ale společnými silami jsme to daly dohromady a když jsem odcházela, tak mě ta jedna místo podání ruky dokonce objala, že moc děkuje za trpělivost. No, já díky za účet. Rhys byl celou dobu boží. Dámy tam tak trochu balil, furt na ně házel takové ty stydlivé úsměvy, proutník jeden.

Steve zapomněl Dylana vyzvednout ze školy, takže náš spěch z banky domů byl trochu zbytečný. Přivezl ho místo 15:20 až ve čtyři. Hráli si a protože kňourali, že maj hlad, tak jsem jim udělala večeři. Ještě se ptám: "Dylane, chcete rybí prsty nebo kuřecí nugety?" "Rybí prsty!!!" Tak jsem jim udělala rybí prsty a k tomu bramborový vafle, z toho jsem jim na talíři vykouzlila domečky (to je baví) no a co myslíte?! Dylan to rozrýpal vidličkou a řekl, že to jíst nebude, že chce kuře. Tak jsem ho poslala do háje, že nic nedostane. Rhys to zblajzl jak malinu, pač neměl pořádnej oběd.

Tohle se nikdy neokouká, že ne?! <3

No nic, jdu asi umřít. Rýmička asi nebude nachlazení, ale alegrie vůbec nevím na co, pač mě pekelně pálí oči.

Ten skvělý hlas, který teď doufám slyšíte, patří zpěvačce kapely Luno Emě Brabcové. To video je z jejich akustického koncertu v Akropoli. Sestava na pódiu je naprosto jedinečná. Luno doprovází ještě Terezie Kovalová na chello, Frando Dudynka na klavír a Boris Carloff na teremin. Navíc se prohodil basák s kytaristou, no paráda prostě. Doporučuju vyrazit na Mezi Ploty v neděli 5. října od 12:15, protože to na delší dobu bude jejich poslední koncert. Z Emy totiž bude mamina.