O očekáváních už tady jednou řeč byla. Nemohla jsem se ubránit a od Londýna jsem měla velká očekávání. Abyste pochopili, byla jsem tu předtím jen jednou a to jen půl dne. Jistě tedy rozumíte tomu, že jsem se těšila jak malé děcko. Předem jsem si v mapě zakroužkovala místa, kam se chci podívat, zvážila rady a tipy zkušenějších a po snídani jsem vyrazila na vlak. 17,50 za Travel card, tedy zpáteční jízdenku na vlak + metro. Na to, že samotná zpáteční jízdenka stojí 13,50, to vůbec není špatné.
Ve vlaku chytnete free wifi a je tu čisto, teplo a pohoda. Na Waterloo jsem dorazila za půl hodiny. Nádhera. Ale ouha, ve vlaku mě začaly děsně pálit oči (čočkové problémy), takže moje první cesta vedla do lekárno-drogérie Boots. Stojím si tak u těch kapek a najedou slyším zpoza regálu češtinu! Tak jsem se sama pro sebe usmála a mířila jsem k pokladně. Ale čeština se blížila. Tak jsem se otočila a usmála se na cca 20 letou slečnu s maminkou. "Dobrý den!" povídám. No na obou stranách panovalo obrovské nadšení a já se s úplně cizími lidmi zakecala v uličce drogérie na půl hodiny. Se slečnou, která v Londýně studuje, jsme si vyměnily kontakt a já si šla svou cestou, zatímco děvčata se vydala uklízet pokoj na koleji.
Ve Wasabi sushi jsem si vybrala ty nejlepší a nejoblíbenější kousky s tím, že se někde venku v parku naobědvám. Při východu z nádraží jsem ještě potkala stánek s Cupcakes, tak jsem zamířila ještě tam a dva malé jsem si koupila, abych věděla, jak se to tady dělá. V Jubilee gardens pod "okem" jsem si sedla na trávu, poslouchala místní pouliční umělce, pozorovala cvrkot kolem a jedla skvělé sushi. Idylka jak blázen! Nutno podotknout, že počasí mi neskutečně přálo a skoro celý den svítilo slunko. Jako dezert jsem si dala mini cuppies. No, vypadaly pěkně, ale byly neskutečně přeslazené. Bojuji s tím i v receptech z britské cupcakové kuchařky. Vždycky dávám polovinu předepsané dávky cukru. Tady pravděpodobně dávají plnou palbu a ještě něco navíc. Proboha proč?!
 |
| Západ slunce v Londýně, prostě ach! Víc fotek najdete v dalším příspěvku. Už tak je to nechutně dlouhý. Pardón! |
Posilněna obědem jsem se vydala podél vody k Tate Modern a Globu. Usmívala jsem se jak měsíček na hnoji a bylo mi krásně. Lidi si pravděpodobně museli myslet, že jsem blázen. Ano, jsem! Hodila jsem pár drobných starému černochovi, co hrál krásně na takový ten kovový buben (Steelpan) a pak mladému klukovi, co hrál na kytaru a zpíval (pro takové já mám slabost). Oba mi moc poděkovali, usmáli já se s ještě větším úsměvem vydala dál. Jedna z věcí, která mě na Londýnu fascinuje, jsou architektonické kontrasty. Vedle sebe tu stojí Tate modern, který vypadá jak obrovská pevnost a vedle něj se krčí stařičký Shakespeare's Globe. To je jen jeden příklad za všechny. Podobnou symbiózu starých a nových budov vidíte na každém rohu. A funguje to podle mě skvěle.
Protože jsem obrovskou fanynkou Harryho Pottera, vydala jsem se přes Temži po Millennium bridge. To je takový ten most, co se ve filmovém zpracování v 6. díle překroutí při útoku mozkomorů. Teď naštěstí mozkomorové neútočili. Tenhle mostek (on je totiž docela malý) vede přímo k St. Paul's Cathedral, což je nádherná monumentální stavba. Člověku se úplně tají dech, když stojí pod ním. Dostala jsem skvělý tip a ráda ho předám dál (snad můžu). Vedle Paula je obchodní centrum s přístupnou střechou. Když tam vyjedete, máte kopuli Paula jako na dlani a navíc vidíte velký kus Londýna. Další wau moment dnešního dne. Vřele doporučuji.
Když jsem přemýšlela kam dál, akorát se mi ozval bratranec, který v Londýně teď žije a pracuje, že se tedy můžeme sejít. Volba padla na Big Ben. Bylo jasné, že pojedu metrem, pěšky bych to nestihla. Poprvé londýnským metrem sama. Tak jo Mikejlo, dýchej zhluboka a soustřeď se. Mrkla jsem do mapy a ejhle. Byla jsem kousek od zastávky, která byla na stejné lince jako Westminster. Uf, nemusím přestupovat. Teď ale kam jít v tom samotném metru. Kdo to třeba neví, tak tady máte na spoustě zastávek mnohem víc možností, na kterou linku nastoupit. Zkrátím to. Zvládla jsem to na první pokus a jsem na sebe hrdá!
U Big Benu jsem si koupila coffee a ovoce na svačinu. Sraz byl v malém parčíku u Big Benu. Konala se tu zrovna nějaká demonstrace. Teda ono jich asi bylo víc. I posledně, co jsem tu byla, se na několika místech demonstrovalo. Oni to asi mají rádi, nebo co. V parčíku tedy posedávaly skupinky lidí s cedulemi, popíjeli a bylo jim fajn. A mě taky. Lukeš dorazil a vlastně ani nevím, jak dlouho jsme spolu byli a vyměňovali si dojmy z prvních dnů a v jeho případě týdnů v Anglii. Bylo prima vidět známou tvář a bavit se tak dlouho s někým česky. V půl šesté jsme se rozloučili a já měla v plánu jít na vlak od kterého jsme byli nedaleko. Ale pak mi došlo, že se mi ještě domů nechce.
Tak jsem se ještě prošla na Trafalgar Square, užila si západ slunce za parlament, koupila hromadu pohledů, poslechla si "skotské dudáky" a vyrazila jsem metrem na Waterloo. Zase jsem to trefila dobře. No a hurá vláčkem domů. Jsem ucaprtaná až hrůza, ale bylo to skvělé.
Dnes jsem všechno jen tak okukovala, ale příště už navštívím i nějakou galerii nebo muzeum. Spoustu jich je tu totiž zadarmo. Bála jsem se, jestli se nebudu sama nudit. Blbost! Lepší už to snad ani být nemohlo. Už teď se těším na další návštěvu. Je toho ještě tolik, co tam musím vidět!
Žádné komentáře:
Okomentovat