Kolo aneb jak se peru s jízdou vlevo či pekelným bicyklem

Mám za sebou již několik jízd na kole do obou prací. Dokonce i jízdu v noci či v dešti (ano, přivolala jsem si to). Do obou prací už také trefím bez navigace, což by běžný smrtelník zvládl během jednoho dne. Také už úplně minimálně vjíždím do protisměru. Těch pár dní, než jsem se k tomu dopracovala bylo ale poměrně zajímavých a dost možná jsem měla víc štěstí než rozumu...

Na začátek je nutné zmínit jednu zásadní věc, o které už jsem možná někdy psala, ale tak proč si to nezopakovat. Trpím OON, tedy obřím orientačním nesmyslem. Většina z vás ví, že pokud se mnou někam půjdete, tam mě necháte a řeknete mi, ať dojdu zpět do výchozího bodu, tak se ztratím asi tak na milion procent. Od doby, co jsem v Anglii, se to lehce zlepšilo, ale pořád se jedná o velmi závažný problém. Jsem proto neskonale vděčná člověku, který vymyslel GPS, mobilní telefon, navigaci a sluchátka. Ano, první dva dny jsem jezdila do obou prací a zpět se sluchátkem, do kterého mi paní povídala, že mám za 500 metrů zahnout vlevo apod. I přesto jsem první den lehce bloudila, protože paní není vždy úplně spolehlivá a já jsem lehký zmatkář. Včera už jsem ale zvládla jízdu na úklid i do restaurace bez paní a do sluchátka mi hrála jen hudba. Juch!

Z prvních třech dní, kdy funguju jako cyklistka, mám pár zásadních poznatků:

1) Jízda v noci je lepší než jízda ve špičce

2) Jízda v noci za deště je lepší než jízda ve špičce

3) Jakákoliv jízda je lepší než jízda ve špičce

4) I v Británii mají děravé silnice, nejsme v tom sami

Tady bydlím...přesně v tom okně nad dveřmi

5) Děravá silnice na neodpruženém kole je horší než v autě

6) Jako cyklista tady můžeš jezdit jak po chodníku, tak po silnici a nikdo to neřeší

7) To, že seš pomatenej cizinec, ti nezachrání život, když vyjedeš z křižovatky do protisměru

8) Nikdy nekupuj kolo, které jsi si předem nevyzkoušel

9) To, že bylo skoro zadarmo by ti mělo být dostatečným varováním

10) Ta paní v navigaci nemá vždy pravdu a nenavede tě vždy na nejlepší cestu

Jak je tedy z bodů zřejmé, užívám si na kole spoustu legrace. První den jsem přijela na úklid o čtvrt hodiny později, protože jsem bloudila po Belfields. Navigace mě totiž navedla za zkratku. Navíc jsem pořád přejížděla z jedné strany silnice na druhou, byla jsem lehce zmatená. Zpět už jsem to zvládla s větší elegancí. V úterý jsem jela poprvé do restaurace a přijela jsem jen o 10 minut později. Zpět jsem poprvé jela za tmy a bylo to prima, protože bylo hrozně málo aut i chodců, kteří by se otáčeli za tím skřípavým zvukem, co můj bicykl vydává. Ve středu jsem přijela na úklid na čas. Zpět jsem to zvládla téměř na jedničku. Večer jsem do restaurace přijela o půl hodiny později. Nemohlo za to kolo, ale moje lenost. Nemohla jsem se vykopat z baráku. Večer jsem si pak po cestě z práce užila první jízdu v dešti a překvapivě to nebylo nic hrozného. S první výplatou jdu každopádně kupovat nejen nové kolo, ale i nepromokavé kalhoty

A cože je s tím strojem špatně? No je mu asi tak 200 let, není úplně spolehlivý, vrže, skřípe a při každé jízdě se bojím, že se úplně rozpadne, když omylem přejedu nějakou nerovnost.

Pokud jde o práci, tak musím říct, že nejhorší na tom jsou ty cesty na kole. Snad bude s novým strojem lépe. Pozitivní je, že moje fyzička bude za chvíli na skvělé úrovni, protože minimálně 40 minut na kole denně se někde projevit musí. K tomu navíc poměrně fyzicky náročný úklid 3x týdně, běhání po place 5x týdně a máš trénink jak vyšitej. Úklid je fakt makačka, ale jde o zvyk a systém. V restauraci je teď pohoda, pač lidi nemaj po Vánocích peníze, tak je to klidnější a já jsem za to ráda. Navíc to vypadá, že budu mít úklid a restauraci v jeden den jen ve středu, což by bylo parádní. Pondělí, úterý, čtvrtek i pátek bych tedy pracovala buď jen odpo nebo dopo, vždy kolem 5h. A pak sobota a neděle v restauraci, kde si dám pěkně 10h a 11h směnu. Úplně volný nemám nakonec ani jeden den, ale asi to nějak extra nevadí. Uvidíme, jak to půjde.

A takovej parádní výhled mám z okna, když zrovna svítí
sluníčko

Jak už jsem psala, bydlení je super. Se spolubydlícími se potkávám úplně minimálně. Teď vylezlo po dešti sluníčko a já mám neskutečnou radost, že nemusím do práce ve špičce za deště. To by totiž mohla být ta nejhorší kombinace.

Tak jo, mějte se blaze, mějte se rádi, buďte na sebe hodní a já se zas brzy ozvu. Ke čtení vám v reakci na včerejší události v Paříži hraje John Lennon a jeho Imagine...