Vítejte u nachcípánků!

Tak za sebou máme další pracovní týden.  U nás převážně propršený, prosmrkaný, prokašlaný, unavený a líný...u všem kromě mě! Ťuk, ťuk! Já jsem zdravá  a plná energie...

Pondělí nám celé propršelo, tak jsme s Rhysem zůstali doma, četli jsme si knížky, koukali na pohádky a měli jsme takovej línější den. Dylan začal chrchlat. V úterý byl Rhys nějakej malátnej, zase pršelo, tak jsme zůstali doma, žádná herní skupina. Dylan stále chrchlal. No a v noci z úterý na čtvrtek přišlo takové malé marodpeklo.

Dylanův kašel se zhoršil tak, že z toho celou noc zvracel. Rhys nespal, protože prostě proto. Asi byl v baráku docela šrumec (ještěže mám špunty). Ve středu ráno mě tedy čekalo překvapení v podobě Dylana v pyžamu zůstávajícího doma a Rhyse, který už v devět polehával únavou. Doma zůstal i Steven s tím, že bude pracovat z domova a starat se o Dylana. Tak jsem malýho sbalila a vyrazili jsme na toddlers group, aby na něj Dylan moc neprskal. Vydrželi jsme tam hodinu a Rhys už usínal. Tak jsem ho hned doma šoupla do postele. Stevovo hlídání Dylana probíhalo krásně chlapsky. Pustil mu televizi a celý den na něj kašlal. Večer už vypadali oba (Dylan i Rhys) docela v pohodě.

Jeden z mála momentů, kdy Steve
nepracoval a věnoval se klukům...

Protože Dylan nemohl do školy ještě ve čtvrtek, tak si Steph vzala dopoledne volno a byla s oběma klukama doma. A já měla volno na kafe! Juch! Po návratu z veselé kávy s kámoškou (naplánovaly jsme si Harry Potter movie maraton!!!), jsem šoupla prcka do postele a čekalo mě odpoledne s Dylanem. Uf, přežijem to? Měl s náma být doma i Steve, ale nakonec šel do práce s tím, že se vrátí dřív. Vrátil. I s prací a kolegyní (nebojte celou dobu seděli v obýváku a byli pod mým dohledem). Má nový projekt a tak si přitáhl práci domů. Nejradši bych ho profackovala. Tak jsem klukům udělala večeři, dala jsem je spát, zacvičila jsem si, uvařila jsem večeři sobě, zaskypovala jsem si s Terkou a našima a ještě jsem vybrala nějaké možnosti ubytování do Edi. Takhle natřískanej den jsem dlouho neměla. Ale bylo to super.

Dneska mělo být krásně. A taky bylo (polojasno a 17°C). Dokud jsme se nerozhodli, že půjdeme odpoledne do parku. Začalo pršet. Naštěstí jen přeháňka, tak jsme stejně vyrazili a užili si podzimní procházku. Dopoledne jsme byli na herní skupině, ale jen chvilku. Rhys se po mě zas celou dobu válel a vůbec si nechtěl hrát s dětma. Dylan měl zas v noci nějakej záchvat, tak ho ráno odvezli k babičce, aby Rhyse nenakazil. Zůstává tam i přes noc. Klidnější odpoledne a večer jsme tu ještě

Venku podzim a v obchodech Vánoce...nebo ne?

neměli.

Já bych teda řekla, že i ta příroda už je
docela vánočně vyzdobená. Krása!

Před námi je víkend plný kafíček s kámoškama, relaxu, cvičení a snad pohody. V neděli začínám 3. level 30 day shred, zítra ráno asi zas Parkrun, pokud nebude nějak hodně pršet. Největší radost mi v týdnu udělalo, když jsem si zapsala do diáře všechny svoje plánovaný setkání v Londýně, výlety apod. a zjistila jsem, že mi do vánočního odjezdu zbývají asi tak 2 víkendy, kdy nic nemám. Juch, hurá a tak vůbec! Vim, že je teprve půlka října, ale já už asi musím začít kupovat dárky, řešit Silvestra a hlavně konečně vyřešit tu cestu domů.

Užívejte víkend, užívejte festival světel Signal, užívejte podzim (žádný depky, jasný?!) a já se zas nějak ozvu. Slibuju! Ke čtení hraje kouzelná Katie Melua.