Pořád se něco děje...a když je zrovna klid, tak si tu zábavu vyrobíme

Nudíte se? Pak pro vás mám jednoduchý návod na to, jak se zabavit minimálně na půl hodiny a navíc se ještě zbavíte závislosti na svém telefonu...čti dál a bav se, dnes to totiž bude vážně k popukání.

Tak tedy:

1) Uvař si čaj s mlékem, protože venku celý den leje. Teplý drink ti udělá dobře.
2) Sedni si i s čajem na gauč. Seš v takovém polosedu, nohy na gauči, hrnek s čajem balancuje na břiše, podpírán nohama. 

3) Uchop telefon, protože ti bliká zpráva na messengeru. Zprávu přečteš a jak chceš začít odpovídat a telefon uchopíš trochu jinak, tak ho hodíš do hrnku s tím vroucím čajem.

4) Půlku čajem na sebe vylej, jak se snažíš co nejrychleji vylovit telefon. 

5) Vylov telefon, kterej se pořád tváří jako živej a nezačni zmatkovat.

6) Rozebrat, vysušit a šup s nim na topení. 

Ve všech parcích tu běhají veverky.
Některý i žerou z ruky.

Neee, na topení prej ne. A pak zas prej jooo. No tak jak se v tom má ženská vyznat, když se ani ajťáci neshodnou?! Ještěže většinou má ženská doma jen jednoho chlapa, kterej jí poradí, co má dělat. A když ho doma nemá, tak to dopadá takhle. Každej chlap radí něco jiného a pak bych já radila, jít zlatou střední cestou a použít ženský selský rozum. Držte všichni palce, ať se z toho mé HTC vzpamatuje. Mám sice zálohované fotky i hudbu (díky tomu skvělému člověku, který vymyslel Dropbox), ale některé kontakty jsou bohužel pouze v telefonu. A navíc k němu mám hluboký citový vztah. Zažili jsme toho spolu už docela hodně a hodně toho přežil. Jinak nás tedy teď čeká minimálně jeden příspěvek (ten příští) bez fotek. Pokud to HTC rozchodí. Pokud ne, tak budete bez fotek asi až do Vánoc a nebo holt budu muset vyhrabat z kufru kompakt a tahat kompakt.

Jedna zlatá pani pro Báru.

Kromě toho, že jsem dnes dala svému telefonu čajovou lázeň, jsem se také nesčetněkrát kousla do pusy a do jazyka (proč?!), ale jinak jsem měla moc prima den. Dostala jsem z Čech dárek k loňským Vánocům (neptej se, nemá to logiku), který mi neskutečně rozsvítil den, kdy pořád jen pršelo. Takže díky Bobe! 

Ještě než se pustím do líčení včerejšího Londýna, tak se musím pochlubit, co se mi povedlo v sobotu. Bylo neskutečně hnusně, rodinka někde po výletech. Já jsem se učila, koukala jsem na Friends, vyprala jsem dvě pračky (miluju sušičku prádla), uvařila si večeři a hlavně: Jsem nahodila pojistky. Jsem přišla do garáže, chtěla jsem rozsvítit a nic. Tak jsem si říkala, že je asi prasklá žárovka. Tak jsem narvala prádlo do pračky a nic. Ha! Pojistky! A pak mi došlo, že když nejde garáž, tak nejde ani přilehlá zimní zahrada, kde je mrazák. Což je vážení seriózní problém. Bez mrazáku by tahle rodina nepřežila ani den. No, tak jsem se vydala hledat ty pojistky. Po 3 minutách jsem je našla schované v přístěnku pod schody. Jo, tam jak spal Harry! Tady spí tak akorát vysavač. Měla jsem pravdu, jedna pacička byla vyhozená, tak jsem jí hodila zpět a budiž světlo! Byla jsem na sebe nesmírně pyšná. Když jsem pak za světla přišla do garáže, kde jsem chodila potmě bosa, zjistila jsem, že na zemi je obří pavouk. Ehm, když jsem ho přeskakovala jak půlmetrovou překážku, už jsem na sebe tak pyšná nebyla...

Cíl našeho londýnského bloudění. Royal Observatory Greenwich

Juch, fotka s poledníkem...i když to
spíš vypadá jako metr...

Tak tedy Londýn. Je to neuvěřitelný, ale počasí mi zatím přálo během každého výletu. V neděli svítilo sluníčko, ale byla teda trochu kosa. Vyrazily jsme s kámoškou aupairkou do Greenwich, mrknout na poledník. Na Waterloo jsem si jako obvykle koupila sushi na pozdější piknik a vyrazily jsme metrem a nadzemkou až jsme dorazily kamsi do Greenwich.

Tam začala pořádná psina. Na mé mapě z průvodce Lonely Planet už Greenwich není, takže jsme využily mapy místní. Shodly jsme se na tom, že musíme vpravo a že tam dál určitě už nějaké cedule budou. Tak jdeme a furt nic. Vrátily jsme se, mapu si vyfotily a znovu jsme se shodly na tom, že to musí být vpravo. Došly jsme na jakousi křižovatku a tam jsme zjistily, že jsme asi měly jít na úplně druhou stranu. Tak jsem se vrátily k nádraží a pak na druhou stranu. Ha a tady najednou cedule a směrovky byly. Každopádně nám tohle malé bloudění ubralo hodinu času a dost energie. Tak šup na kopec k observatoři, menší pátračka po kousku poledníku, za který se nemusí platit vstup, nezbytné fotky a hurá na lavičku a jídlooo! Hladová ženská! Je něco horšího?! Přiznávám, není. Obě jsme byly o moc spokojenější, když jsme se najedly a kochaly jsme se výhledem na Londýn. 

Dá se obědvat na krásnějším místě?
Londýn jako na dlani.

Pak zpět z kopce krásnou uličko k Temži a lodi Cutty Sark. Je to stará obchodní loď, která dříve vozila čaj. Teď je možné si ji prohlédnout, ale na to pečem, k vodě jsme se vydaly kvůli něčemu jinému - pěšímu tunelu pod Temží. Předem upozorňuji, že je to sice prima zážitek, ale člověk nesmí ani trochu trpět klaustrofobií. Prošly jsme se tedy 14 m pod hladinou Temže na druhou stranu na nadzemku a hurá do Hyde Parku. Další procházka, tentokrát k památníku princezny Diany. Je to takový umělý kruhový potok (radši si rozklikněte ten link, těžko se to popisuje). V těch cca 12°C si v té ledové vodě ráchalo nohy docela dost dětí, nepochopíš. Tady sváča a zpět, tentokrát do St. James Park a k Buckingham Palace pozdravit královnu. Kousek za palácem už se Lůca oddělila a já pokračovala dál sama. Pěšky k Horse Parade, ale moje nohy už děsně stávkovaly a jak jsem se najednou neměla s kým bavit, tak sem se na to nějak začala soustředit. Rozhodla jsem se tedy také pomalu vyrazit domů. Pěšky na Westminster a hurá metrem na Waterloo a dom. 

Přijela jsem do Wokingu, těšila se na klid a spánek. To mi ovšem nebylo souzeno. Tatík, bývalý DJ, si tady jel nějakej housovej set. Uf, sluchátka až do mozku, večeře do postele a v půl desátý jsem byla tuhá.

Krásná Cutty Sark

Ke čtení vám hraje nový singl Výhled z chystané desky Symboly mých milovaných Calm Season. Adama jsem si měla v páté třídě na škole v přírodě vzít za muže. Ale nějak jsem to psychicky neustála a dala jsem mu košem. Je to skvělej člověk a hudebník! Nezapomeňte vyrazit 28. října do Akropole na křest týhle úžasný nový desky.

Zdravíme královnu!