No nic, vyrazila jsem na kafe s kámoškou, dala spát Rhyse, zacvičila jsem si a nějak jsem to dostala z hlavy. Až do večeře, kdy mi Steph řekla, že se se Stevem shodli na tom, že by vše měli vyřešit do Vánoc. Hlavně stěhování. Steph s klukama si pronajme ve Wokingu nějaký byt (barák by neutáhla), Steve si pronajme nějaký pokoj (na byt nemá). No a já? "Je na tobě, jestli se po Vánocích budeš chtít ještě vrátit nebo už zůstaneš v Čechách." Okej... Víte, mám tuhle rodinu vážně ráda. Vycházíme spolu parádně. Dokonce i s Dylanem je to už docela v klidu. Člověk si říká, že je to všechno nějak moc dokonalý na to, co píšou ostatní aupairky na netu. No a pak přijde tohle. Život. Rovnováha. Funguje to.
Steph se jde už zítra podívat na první byt. Vypadá to, že náplní jednoho z mých víkendů bude tedy i stěhování. Mohla bych se asi teď hned sebrat a odjet, ale proč? Už takhle to bude pro kluky těžký. Hlavně pro Dylana, kterej je moc malej na to, aby chápal, co se děje, ale zas už dost velkej na to, aby mu došlo, že se něco děje. Sotva si zvyknul, že Steph začala chodit do práce, on do školy a v jeho domě žije cizí holka, která mu říká, co má dělat, dostane chuděra další ťafku. Nezávidím mu to. Jasně, za pár let si to bude sotva pamatovat, ale i tak. No prostě se víc kloním k tomu, že se k nim vrátím i po Vánocích. Zatím moc nevidím důvod, proč ne. I v bytě bych měla mít vlastní pokoj, stejnej plat a do března to jsou pak už jen tři měsíce.
Celé je to o tom, že Steph a Steve jsou hodně rozdílný. Ona miluje pořádek, režim, pravidla. Steve je bývalý DJ, v současné době nevydělávající podnikatel, který ale svou práci miluje. Je to takové velké dítě. Občas zapomene vyzvednout Dylana ze školy a kromě vaření doma nijak nepomáhá. Dokud byla Steph na mateřské, bylo vše ok, protože měla čas jak na děti, tak na sebe i domácnost. Teď? Práce, pak dlouho nic, pak děti, ona a domácnost. Myslela, že až začne pracovat (a vydělávat jediné peníze, které tahle rodina má), bude jí Steve pomáhat. S dětma, s úklidem. No a ono to tak úplně není. Steve pracuje od nevidim do nevidim, ale nic z toho není. Upozorňuji, že tohle je stručný výklad toho, co mi řekla Steph. Já můžu těžko soudit, jak to je. Chodili spolu kdysi na střední, pak se dlouho neviděli a pak se do sebe zase zaláskovali teprve šest let zpátky. Dylanovi jsou čtyři. Asi to lehce uspěchali...
Vždycky, když někdo v mém okolí ukončí vážný vztah, tak přijdu o další část iluzí. Jsem optimista, snílek, naivka a věřím na lásku. Jen po káždé takové zkušenosti míň a míň. Život.
Ke čtení trochu ironicky posloucháte mistra klasika Franka Sinatru a jeho Love and Marriage, kde zpívá, že manželství bez lásky prostě nelze...
Žádné komentáře:
Okomentovat