Moje první anglická dovolená aneb výlet do Edinburghu

Hrozně ráda bych vám popsala, jaký je Edinburgh, ale víte, ono to nejde. Atmosféra a množství krásných historických budov prostě jen tak popsat nejde. Snad tedy alespoň trochu pomůžou fotky. Ale ty až později. Teď se pojďme podívat na zoubek tomu, jak probíhala moje první anglická dovolená v Edinburghu...

Plánovaný odjezd z Wokingu byl někdy po deváté hodině večerní ve čtvrtek. Hezky přes Londýn, tam přestup na bus, celou noc v autobuse, předpokládaný příjezd do Edinburghu v 8 hodin ráno v pátek. V průběhu celého čtvrtka mě chytaly návaly cestovní horečky. Víc než na skotskou metropoli jsem se těšila na návštěvu z Čech, která s námi měla celou dovču absolvovat. Petr (pro neznalé můj bestoš, čti nejlepší kamarád) a jeho komplic Martin. Naší čtveřici pak uzavírala česká aupairka Lucka, která bydlí kousek od nás, takže jsme do Edi cestovaly společně. Kluci přiletěli až tam.

Normální škola,ne?!

Protože chodím vždy a všude pozdě, vyrazila jsem na nádraží, které máme 5 min. od baráku raději s 20 minutovou rezervou. Ještě že tak. Vracela jsem se pro redukci do zásuvky. Stupid me! A vlak měl stejně zpoždění, takže jsem čekala dalších 20 minut na nástupišti a pozorovala ostatní čekající, jak do sebe vesele tlačí hranolky, hambáče a pizzy. I přes zpožděný vlak jsme pořád stíhaly bus úplně v klídku. Na velkých autobusových nádražích tady jsou gates jako na letišti a vy si stoupnete ke svému gatu do fronty a čekáte, až vám pan řidič otevře a vpustí vás k busu. Naskládali jsme se do busu, pan řidič nás poučil o tom, že se tam nikde nesmí kouřit a pít alkohol (skotským přízvukem, takže jsem se musela pekelně soustředit, abych nevyprskla smíchy). A tradá směr sever.

Občas si člověk připadal jako v pohádce.

I přes vcelku hlučné osazenstvo jsme s Luckou prochrupaly celou noc. Do Edi jsme dorazily místo v osm v devět a jaly jsme se hledat náš apartmán a nějakou kavárnu, abychom se nasnídaly. Po doplnění energie v Costě a telefonátu majiteli apartmánu, zda můžeme dorazit dřív, jsme se vydaly směrem k hlavní historické třídě celého Edinburghu, která se měla na následující tři noci stát naším domovem. Lepší místo jsme si snad ani nemohli vybrat. Na jedné straně hrad, na druhé parlament a Arthur's Seat, pár metrů nádherná katedrála a všude blízko. Ach!

Kolem poledne dorazili kluci. No to bylo radosti!!! Hned jsme vyrazili do města. Nemá moc smysl tady popisovat, kde jsme byli a co všechno jsme viděli. Z historického Edinburghu jsme za tři dny stihli vidět snad úplně všechno. Hrad, kostely, katedrály, hřbitovy, univerzitu, další školy, pomníky, vyhlídky, věžičky. Víc fotek se snad dočkáte v samostatném článku. Fotil Péťa, já jen tak zlehka na mobil. Do toho jsme hrozně moc jedli (fish&chips, jacket potatoes, hromadu chipsů, nachos, sýrů, nespočet kafíček, ciderů...) a parádně jsme si to užili. Počasí nám relativně vyšlo. Úplně hnusně snad nebylo ani jeden den.

Šťastná, nejvíc! A taky trochu připitá...

Pokud mám vyloženě vypíchnout nějaké momenty, tak to byl určitě Petrův příjezd, večeře první den, kdy jsme si dali plněnou bramboru (neskutečně obří i v malé verzi), všechny výhledy na město (hlavně tedy z Arthur's Seat), večerní karetní párty (hráli jsme autobus, jedli a popíjeli cidery), návštěvu katedrály, kde hrál mladý pianista Summertime Sadness od Lany Del Rey...Ale nemyslete si, celý výlet byl neskutečně krásný, jen je hrozně těžké to nějak vystihnout.

V pondělí bylo samozřejmě nejkrásnější počasí, jako na potvoru. Odpoledne jsme se všichni vydali vlakem zpět na jih s informací, že celá moje anglická rodinka prozvracela víkend...pokračování zítra.

Ke čtení hraje pohodovka Into The Wild od Lewise Watsona. Tak zítra nášup...

Kýč jak bič! Západ slunce nad městem jsme vychytali hned první den. Ach!