Dovolená pokračuje přes Londýn a Woking do Oxfordu

Tak si to jen připomeňme: Z Edinburghu jsme odjížděli v pondělí odpo vlakem s informací, že celá rodinka o víkendu měla nějakou žaludeční virózu a vyblili se z podoby (pardon, takové vyjadřování se nehodí ke slušné slečně). Jak to tedy bylo dál?

Kluci u nás měli dvě noci přespat. Už tak to byly docela manévry, protože Steve teď spí v hostovském pokoji. Tak jsem klukům vmáčkla nafukovací matraci do svého nudloidního kutlošku a počítala jsem s tím, že budu spát s dětma v pokojíčku na zemi. Vzhledem ke zvracecí aféře Steph rozhodla, že budu spát v obýváku. Že mi tam připraví spaní. Okej, no postavila mi tam rovnou stan a v něm "matraci" z polštářů. Škoda, že jsem to nevyfotila, působilo to fakt vtipně. Další vtipnou záležitostí bylo, že oba kluci z Čech jsou tak trochu "antibakti", tedy přehnaně opatrní, co se týče všemožných virů, nemocí a podobně. Kdyby nám Steph dala vědět dřív, asi by se pídili po jiném ubytování. No, takhle to dvě noci přežili v UKtlochu a pokud vím, tak nikdo "nákazu" do Čech nepřivezl a já jsem taky v poho, hurá! Ťuk, ťuk, ťuk! To říkám furt, že imunita mé hostovské rodinky je silná asi jako motýl.

Tak se uvidíme v Bradavicích!

Protože jsme z Edi jeli přes Londýn, rozhodli jsme se pro procházku nočním městem. Nikdy jsem tam za tmy nebyla. Stejně jako na nádraží King's Cross nebo na Piccadilly. První zastávka tedy logicky byla u vozíku na nástupišti 9 a 3/4. Kdo neviděl na sociálních sítích, může se pobavit tady. Fanynka Harryho se ve mně prostě nezapře. Další zastávka byla prozměnu zase na jídlo. Wasabi sushi. Pokud máte rádi sushi a budete někdy v Londýně, tak rozhodně doporučuju. Super ceny i kvalita. Mňam! Posilněni jsme se vydali metrem pár zastávek právě na Piccadilly. Stihlo se mi ještě po cestě urvat ucho od tašky, což bylo jasné znamení, že bych si v Londýně měla konečně koupit kufr na cestu domů. Tak se tedy stalo. Za 20£, no nekup to, že jo. Pak přes Leicester Square směrem na Trafalgar. Jenže na Leicester Square zrovna ten večer probíhala slavností premiéra nových Hunger Games se všemi důležitými herci. Akorát skončila, když jsme tam byli. No, co vám budu povídat, jen myšlenka na to, že tam Jennifer Lawrence pravděpodobně někde ještě je, nebo před pár minutami byla, mě úplně nadchla. Mno nic, tak se zase uklidníme a pokračujem na ten Trafalgar, k vodě a hlavně prosím vás musíme vidět ten osvícenej Big Ben! Viděli. I London Eye a já byla happy! Tak hurá domů a do pelechu. Teda, do stanu.

Oxfordská pohádka. Ani déšť nám
nevadil.

Měla jsem v úterý už normálně hlídat, ale ještě před odjezdem do Skotska mi Steph sdělila, že si bere v úterý dovolenou kvůli nějaké kámošce z Austrálie a já mám tudíž taky volno. Juchů! Naplánovali jsme si tedy s klukama výlet do Oxfordu. Z mojí strany bez jakýchkoliv očekávání. Věděla jsem, že je tam hrad, že je tam univerzita a to bylo asi tak všechno. O to větší tedy bylo moje překvapení z neskutečné krásy a atmosféry tohohle města, kde se snoubí historie budov s mladým studenstským životem. Nestačila jsem koukat kolem sebe a pak už jsem jen říkala: "Krásný tam!" Chvílema jsem si připadala jako v Harry Potterovi, pak jsem zas byla pohlcena historií. Jo a všichni tu jezdí na kole. Kdybych bývala věděla, že je Oxford tak úžasný, pravděpodobně bych směřovala veškerá svá studia už od školky k tomu, abych tady jednou mohla studovat. Čímž bych ráda vzkázala své milované sestřičce, že ona má ještě šanci! Naprosto seriózně přemýšlím nad tím, že až si budu hledat tady v Anglii práci, tak to bude právě v Oxfordu. Zamilovala jsem se! Více fotek bude zase v extra článku. I když jsem London lover, tak pomalu začínám věřit tomu, že většinu potenciálu skrývá Anglie právě mimo svou metropoli.

"Krásný tam!" A taky tam tam a tam!

Od středy se nám vše vrátilo do běžných kolejí. Kluci odjeli někdy po obědě a já se začala domů těšit víc než kdy dřív. Trochu se bojím, že ten poslední měsíc bude fakt náročnej, ale určitě to rychle uteče. Po týdenní pauze jsem zase začala cvičit, normálně jíst, čučet na seriály, spát 8 hodin a tak. Vlastně je to docela prima život. Zítra jedu na celý den do Londýna za kámoškou Míšou, kterou jsem naposled viděla, když nám bylo asi 10 a chodily jsme spolu na skoky do vody. V neděli jsme měli jet do Brightonu, ale nakonec jsme to s děvčaty odpískaly, tak budu odpočívat a dávat dohromady CV pro jeden z mých dream jobů.

Ke čtení vám hraje Damien Rice, který se k atmosféře Oxfordu tak nějak hodí. A mimochodem teď vydal novou desku, která je na dlouhé podzimní večery naprosto ideální.