Původně jsem tenhle post začala psát včera ve vlaku do sešitu. Ručně. Pak se mi udělalo nevolno, tak jsem radši usla a sešit teď nemám u sebe. Tak to zkusím tak, jak jsem zvyklá. Kdo z vás se aspoň trochu orientuje v hudbě, tomu asi netřeba Sziget představovat. A teď stručně pro ty ostatní: Je to týdenní hudební festival na ostrově v Budapešti, kde hrají taková jména jak Rihanna, Sia, David Guetta a pak spoustu menších, ale o to lepších kapel, které asi až tak neznáte z rádia. Denně je na týhle akci necelých 100 tis. lidí a v celkovém součtu se tu protočilo necelého půl milionu návštěvníků. Jen pro srovnání, největší české festivaly mají návštěvnost do 30 tis. Oou... No a na tenhle decentní večírek jsem se vydala s klukem, kterého jsem téměř neznala a s jeho kámošem, kterého jsem poznala až na nádraží...párty začíná!
To, že jsem si lepší doprovod vybrat nemohla, jsem zjistila víceméně hned na srazu na Hlaváku. Jeden z mých bodyguardů měřil kolem dvou metrů a ten druhý dost přes dva metry. Připadala jsem si jak trpaslík a užívala si, že na nás všichni čučí. V tu chvíli jsem netušila, že to ještě nic není. Cesta ubíhala vcelku poklidně, pivečka do nás padaly jedno za druhým a bylo veselo. Plánovali jsme, co všechno chceme vidět a byli zvědaví, co nás čeká. V Budapešti jsme se svezli metrem - další dávka zaujatých pohledů na můj doprovod. A pak vlakem, který nás dovezl až k areálu. Únava z cesty, nedostatek alkoholu a tři uječené puberťačky za mojí hlavou způsobili to, že moje nálada padla někam k bodu mrazu. Chtěla jsem si co nejdřív postavit stan a jít si poslechnout
Johna Newmana. Tak trochu jsem doufala, že ho uslyším všude po areálu. Haha, chyba holčičko.
Po výměně vstupenek za pásky a vkročení do areálu jsme zjistili, že ten festival je faaakt velkej. A když říkám velkej, tak myslim opravdu velkej. Stanovat se tady může víceméně kdekoliv, ale to kdekoliv bylo už plný stanů. Tak jsme se vydali směrem k hlavní stagi a místu, kde jsme mysleli, že by mohlo být něco jako kemp. Naštěstí se k nám přidal Peťan, který už na Szigetu několikrát byl a pomohl nám vybrat místo. Tedy z toho prvního nás vyhodila security, že je to moc blízko nějaký stage, další (v blízkosti Toi Toi) se zas nelíbilo nám. Tak jsme si nakonec postavili jeden malej stan v kopci kousek od hlavní stage s tím, že Tomův větší stan postavíme později. Newmana jsme nestihli, tak aspoň ty
Bastille. Pár pivek, pak nevim a pak
Editors na druhé hlavní stagi, takže ve stanu. Skvělá atmosféra, úžasný koncert. Mezitím milion fotek s Tomem (to je ten vyšší), který si na sebe vzal kostým žirafy. Snad aby na něj lidi ještě víc zírali. No jo, je to modelína. Pak jsme ještě zkusili
Boys Noize, ale už jsme byli moc unavený a šli jsme radši spinkat. Teda vlastně, my neměli postavenej ten druhej stan. Takže v tom mini stanu pro dva normální lidi byla hromada báglů, jedna Mikejla klasické velikosti M a jeden dvoumetrovej Davídek. Žirafák Tom spal jako správný domácí mazlíček venku.
A máme tu sobotu, pro nás druhý festivalový den. Hurá objevovat, co všechno areál nabízí. Všechno! Ale ještě před tím musíme postavit ten stan. Našli jsme skvělý místo a překvapivě prázdný. Tak stavíme, když vyleze týpek, co tam mám stánek a povídá, že tam 2x denně jezdí vyvážet Toiku a že nám ten stan klidně přejedou. Naštěstí se nám ho povedlo ještě trochu posunout (ve spolupráci s dalšími Szitizens) a byl relativně save. I tak nám ale zatrnulo vždy, když tam to auto najíždělo. Teď už ale prozkoumávat ten Sziget. Každý správný obyvatel ostrova dostane pas, který slouží jako festivalová brožura, ale zároveň se do něj můžete nechat vyfotit a sbíráte do něj razítka. A protože jsme se shodli na tom, že náš průměrný věk je 15 let, museli jsme to všechno mít! Ani nevím, kolik jsme toho nachodili, ale k vidění a vyzkoušení toho byla fakt hromada. Různé hry, workshopy, překvapení na každém rohu a já si nemohla odpustit svoje obligátní "Jeeee, to je krásný!" Takže se vám tímto chlapci omlouvám, jestli jsem vás pak už štvala a vy jste jen slušně drželi pusu. Chápu, že to moje nadšení umí být občas dost otravné.
Po celodenním chození je třeba se posilnit. No a po jídle je třeba se napít. Nevim, jaká malá blbka měla ten skvělej nápad, dát si pivo a panáka (Mikejlo!) Takže nějakej ten panáček malinovýho Bacardi, pivko do ruky a jdem na
Bring Me The Horizon? Teda asi. Já nevim. Já si pamatuju pak jen
Color party, kdy jsme do vzduchu vyhazovali práškový barvy, pak barevnou mlhu, pak další alkohol, bláznivej útěk z jedný stage na druhou, během kterýho jsem úplně všechny objímala a běžela jsem za svejma dvěma žirafama a pak...ležim ve stanu a poslouchám
Muse. Chtěla jsem vidět
Kodaline, ale z nějakýho nesmyslnýho alkodůvodu jsme z tý stage odešli dřív, než začali hrát. No a ty Muse? Já nevim, vůbec nic nevim. Ojoj...
V neděli jsem se probudila a celá sobota byla v mlze. Mnohdy úplně neprostupné mlze. Asi za to mohly ty barvičky. Jejda... "Dejve, proč si nic nepamatuju z Muse?" "Protože jsi tam vůbec nebyla?!" "Neeeee!!!" Nebylo mi úplně nejlíp, Davidovi taky ne. Jen Tom byl fresh a děsně se nám smál. Jojo, velká legrace to byla. Mám takovej pocit, že jsme neděli dost prozevlili, posbírali jsme pár razítek, dvě kámošky a hodně jsme spali. Protože jsem měla kocoviny hned dvě (morální i tu alkoholovou), dala jsem si v neděli jen dvě pivka a asi tři RedBully, abych neusínala za chůze. On ten alkospánek totiž neni moc kvalitní. Takže jsem si hezky s čistou hlavou užila
SUM41 a
BOY. Zpovzdálí při lovení cigaret (ne pro mně) a jídla (taky ne pro mně, pač jsem celý den nemohla jíst)
Tinie Tempaha a pak se za mixák na hlavní stagi postavil Mr. David Guetta, který rozjel super párty. Já vim, že to spousta hudebních nadšenců odsuzuje, ale party to byla fakt super. Pak ještě
Bloc Party a při čekání na
Wilkinson RedBully vyprchaly, tak jsme se rozhodli, že jdeme spinkat...
A protože už je to dlouhý jak blázen, tak si pokračování necháme na příště, jo? Já to krátit nechci, nebylo by to ono. Od toho jsou recenze v časácích, ne blogísky.
P.S. U většiny interpretů máte odkaz na YT video, abyste si rozšířili hudební rozhled. Hudební kamarádi neklikají, ti to nepotřebují. Stay tuned, pokračování bude brzy...
A máme tu sobotu, pro nás druhý festivalový den. Hurá objevovat, co všechno areál nabízí. Všechno! Ale ještě před tím musíme postavit ten stan. Našli jsme skvělý místo a překvapivě prázdný. Tak stavíme, když vyleze týpek, co tam mám stánek a povídá, že tam 2x denně jezdí vyvážet Toiku a že nám ten stan klidně přejedou. Naštěstí se nám ho povedlo ještě trochu posunout (ve spolupráci s dalšími Szitizens) a byl relativně save. I tak nám ale zatrnulo vždy, když tam to auto najíždělo. Teď už ale prozkoumávat ten Sziget. Každý správný obyvatel ostrova dostane pas, který slouží jako festivalová brožura, ale zároveň se do něj můžete nechat vyfotit a sbíráte do něj razítka. A protože jsme se shodli na tom, že náš průměrný věk je 15 let, museli jsme to všechno mít! Ani nevím, kolik jsme toho nachodili, ale k vidění a vyzkoušení toho byla fakt hromada. Různé hry, workshopy, překvapení na každém rohu a já si nemohla odpustit svoje obligátní "Jeeee, to je krásný!" Takže se vám tímto chlapci omlouvám, jestli jsem vás pak už štvala a vy jste jen slušně drželi pusu. Chápu, že to moje nadšení umí být občas dost otravné.
Žádné komentáře:
Okomentovat