Láska

Jedno slovo, který ve svojí nejčistší podstatě vystihuje snad všechno, o co v našich životech jde. Ty jo, takhle vážně jsem začít asi úplně nechtěla, ale nevadí. Nebudu vám vyprávět o tom, jak jsem potkala lásku svýho života, protože to se ještě nestalo. Povím vám dnes o tom, jak jsem minulý pátek byla součástí svatby dvou lidí, kteří prožívají lásku v tý nejkrásnější a nejupřímnější podobě. Pravá láska neexistuje jenom ve filmu, ale ono to tak jde i v tom skutečném životě. Popcorn netřeba, odváděl by pozornost. Jen upozorňuju, že to dnes bude trochu delší. Ale na lásku je třeba si udělat čas.

Jak jen začít...tím, že jsem byla svědkem jejich prvního rande? Tím, že jsme jim s kamarády na svatbu připravovali dezerty včetně svatebního dortu a málem jsme se z toho zbláznili? Tím, že jim během svatby pršelo a nikoho to nerozházelo? Tím, že z energie jejich velkého dne čerpám pozitivní energii ještě teď? Tím, že proslov ženichova dědy se mi vryl do srdce? A nebo snad tím, že jsem se zase přesvědčila o tom, jak úžasný lidi kolem sebe mám? 

Pojďme rovnou k tomu svatebnímu dni, tam je totiž úplně všechno. I přesto, že většinu minulého týdne bylo krásně, nějaká ta síla nahoře se rozhodla, že v pátek bude pršet. Pršelo ráno, pršelo v poledne. To není pro svatbu venku nic moc pozitivního, ale co, nejsme z cukru a déšť znamená štěstí, ne? Dojeli jsme s kamarády na místo srazu u takové lesní cesty a čekali, až dorazí ženich s nevěstou a rodinami. Andrejka byla jako princezna. Neuvěřitelně krásná, zářící štěstím. Půl hodiny jsme šli rozblácenou lesní cestou. A víte co? Nikomu to nevadilo. Všichni se pod deštníky smáli a bavili. Když se před námi otevřelo Prokopské údolí, bylo nám jasné, proč si ti dva právě tady chtějí slíbit lásku na celý život. 

S deštníky jsme je obestoupili a možná s lehkým napětím očekávali, jak bude obřad probíhat. Úplně přirozeně, nenuceně. Adama s Andrejkou oddával Adamův děda. Tedy oddával...Oni už si své oficiální ano řekli, ale chtěli si lásku slíbit i před přáteli a rodinou na místě, které je jim blízké. Tak děda spíše povídal. Dovolte mi teď citovat pár pasáží z jeho proslovu, protože to jsou věci, které si nemůžeme nechat pro sebe jen v okruhu svatebčanů:

"Budeš li věrný sám sobě, nemůžeš být nevěrný žádnému jinému člověku" - Shakespeare

"Pamatujte, že láska nevychází z naší hlavy, z našeho myšlení ani z našeho ega. Láska vychází ze srdce. Tam je náš cit. Tam je jistota každého z nás, tam je zdroj naší duchovní podstaty, naše vyšší Já, náš zlatý anděl."

"Dívejte se na svého partnera i na sebe, jako na nejkrásnější a nejúžasnější stvoření na této zemi. Každý člověk hledá na tomto světě svůj duál - svou druhou část duchovního plamene. Kdo byl vnitřně připraven, ten ho našel."

"Opečovávejte svůj vztah. Opečovávejte ho denně. Opečovávejte ho lépe, než by jste opečovávali tu nejvzácnější květinu ve vaší zahradě."

"V těžkých chvílích je třeba se zeptat svého srdce "co by udělala láska?" Odpovědi se vám vždy dostane. Proto myslete srdcem."

"Také nic neočekávejte. Žít bez očekávání je svoboda, je to božskost bytí." 

"...vložte do svých prožitků vášeň. Vášeň je láska k činnosti a činnost je bytí, které denně zakoušíme, ne očekávání. Vášeň je také motorem tvůrčí činnosti a je to touha duše něco dělat a prožít. Pokud někoho milujete a chcete být také milován, to není vášeň, to je očekávání. Člověk nedělá něco, aby byl šťastný, člověk je šťastný a proto něco dělá."

"...nesnažte se dělat ze své lásky pouta. Pouta svazují. Udělejte z ní magnet, který přitahuje."

"Je velmi romantické říkat, že se váš život naplnil, když jste se setkali s milovaným člověkem. Ale smyslem milostného vztahu není mít druhého člověka, který naplní váš život, smyslem je mít člověka s nímž můžete sdílet svůj plný život." - Donald Walch

To je jen výběr. Ještě teď z toho mám husí kůži a slzy v očích. Kdyby byla během celého dne vidět nějaká barevná aura, pravděpodobně by byla růžová a plná lásky. Po obřadu jsme se přesunuli připravovat svatební dort a manželé Vránovi na společný oběd s rodinou. A pak už se rozjela párty! Párty plná smíchu, pohody a samozřejmě lásky! Třešničkou na dortu pak bylo házení svatební kytice. Víc jasné, komu kytka patří, už to snad ani být nemohlo! 

Párty v našem oblíbeném baru pokračovala až do pozdních nočních hodin. Já si potykala snad s celou rodinou nevěsty i ženicha, protože jsem prostě držka držkatá. Takže se zpětně všem tetičkám a strýčkům omlouvám, snad mi to odpustíte. Teda až na strejdu Honzíka, ten si začal...

Závěrem bych jen doplnila ještě pár krásných slov ženicha...

"Život v podobě, v jaký jsme ho měli možnost poznat my dva, je příliš nadpřirozený koloběh a opravdová láska dostatečně velká koule, aby tyhle hranice dokázala zbourat jak kuželky. Všem přejeme, ať v životě najdou totéž, co jsme našli my. Co přesně to je, se slovy moc vyjádřit nedá. Poznáte to ale tak, že hodiny vám po boku takovýho člověka budou utíkat jako minuty, že vám budou bohatě stačit 2 hodiny spánku a zvládnete vstávat každý ráno za svítání a bez budíku. Taky se přestanete schovávat před konflikty a začnete je chtít řešit. Protože vám dojde, že vztah nepoškozují, ale posouvají ho dopředu, jakmile se vedou tak, že jeden toho druhýho doopravdy poslouchá a pokud v nich hrajete hlavní roli vy sami a ne vaše ega.

Jednoduše jděte po tom, co každý z vás uvnitř sebe cítíte. A toho se držte. Někdy to není jednoduchý a velmi často to bývá iracionální. Ale žádný strach - přesně tak to má být."

Ještě jednou díky, že jsem mohla být součástí tohohle nádhernýho dne a že jste mi dovolili se o dojmy z vaší svatby podělit i s dalšími lidmi! Přeju vám věčnou lásku Vránovi!