Jsem člověk užívací...

Nechápejte mě špatně. Za mých divokých pubertálních let slovíčko "užívat si" znamenalo něco jiného, než co pro mě znamená nyní. Mám na mysli, že jsem člověk užívací nebo-li ten, kdo si rád užívá života, má se rád a snaží se být za všech okolností spokojený s tím, jak ho život překvapuje a kam ho vede. Ráda se odměňuju, ráda se směju jen tak pro sebe a miluju maličkosti. To ale většina z vás vlastně ví. Pojďme se tedy podívat na to, co je nového.

Skončení s úklidem se ukázalo být jedním z nejlepších rozhodnutí, která jsem od začátku roku stihla udělat (moc zásadních jich zatím nebylo). Mám teď dva dny volna a dvě volná poledne v týdnu. Což znamená víc času na sebe, na jídlo (vaření zdravých jídel se stalo závislostí), na cvičení, na čtení i jen tak na lenošení a rozmazlování se. Z uhoněné, lehce vystresované a protivné holky se zase stala pohodová a usměvavá Mikejla. Jsem za to moc ráda, protože jsem zase našla sebe a svůj balanc. Víkendy jsou neskutečně náročné a tak úplně volné pondělí přijde vhod. Nikdy bych nečekala, že to řeknu, ale pondělky můžou být i docela dost prima.

Prosciutto & melon

Protože jsem byla v práci v pátek večer, v sobotu do půl dvanácté v noci (šéf debil se vrátil a s ním i některá jeho sobecká rozhodnutí), v neděli jsem lítala jak hadr na tyči, tak jsem se rozhodla celé pondělí prostě jen prolenošit. Ano, zacvičila jsem si, ale to bylo asi tak všechno. Zbytek mého dne se odehrával v posteli. S knížkou. S filmem. S čajem... Včerejšek jsem opět strávila v práci a dnes volno před 4 denním pracovním masakrem. Zítra snad pohoda, ale pak to začíná. Pátek rezervace asi pro 20 lidí, v sobotu na Valentýna očekáváme hromadu "ťuťu ňuňu lovísků" a v neděli klasicky gipsy day. Proto jsem se dnes rozhodla, že si udělám ten volný den hezký. Že si ho užiju.

To spočívá v tom, že jsem si vyprala, vyluxovala barák, uklidila svůj kutlošek a pak jsem se vydala do města. Chtěla jsem si někam zajít na oběd. A protože jsem už dlouho chtěla jít k Jamiemu (asi jeden z prvních příspěvků, pamatujete?), tak proč ne zrovna dnes. Já vám ani nevím, jestli se tu mám nějak rozepisovat. Očekávání byla poměrně vysoká a byla do puntíku naplněna. Jamieho restaurace v Guildfordu není žádný luxusní podnik. Naopak, příjemná a útulná restaurace s milou a pozornou (nevtíravou obsluhou) a skvělým jídlem. Přesně to, co od Jamieho očekáváte. Prostě pohoda.

Squid & mussel spaghetti nero

Řekla jsem si, že když už, tak už. Dala jsem si tedy předkrm, hlavní jídlo i dezert. Meloun s pršutem a bůvolí mozzarellou následovaný černými špagetami s mušlemi a chobotnicí. No a jelikož jsem sladkomil, nemohla jsem si odepřít dezert v podobě vyhlášeného Epic Brownie. Je fakt, že po předkrmu a hlavním jídle jsem se cítila příjmě plná a dezert to celé trochu zazdil, ale když už jsem tu byla, tak prostě nešlo odolat. Strávila jsem u Jamieho asi dvě hodiny a neskutečně jsem si to užila. Pokud by přišly výčitky za utracené peníze, tak dejme tomu, že jsem si dala dárek k Valentýnu. Ale upřímně, asi nepřijdou. Jamie není předražený. Nebo alespoň ne na místní poměry. A já už si zvykla za dobré a kvalitní jídlo platit. Stojí to totiž většinou za to.

Epic brownie

Teď si vychutnávám čaj ve své oblíbené kavárně, zajdu si nakoupit, večer se proběhnout (ať nemám výčitky ohledně přibraných kil) a večer strávím ve společnosti seriálů nebo na Skypu.

Jinak všem pisatelům děkuji za zaslané pohledy. Jen prosím, zkuste psát čitelně a podepisovat se. Nejsem jasnovidec a ani grafolog. Adresu ráda poskytnu i nadále. Každopádně už se na vás těším osobně a ještě víc pak na léto strávené doma. Ke čtení hraje Katie Melua, která je pro mě tak nějak ztělesněním klidu a pohody. Jo a mějte se rádi. Teda jako sami sebe. Ale vlastně i navzájem.