Tak tedy nejprve ten můj osobní vesmír. Po skvělé volné minulé středě přišel očekávaný záhul v podobě 4 denního masakru v práci. Čtvrteční start stál upřímně dost za prd. Asi nějaký erupce na Slunci nebo já nevím. Měli jsme narváno, ale všichni jsem dělali jednu botu za druhou. Pletli jsme objednávky jak my na place, tak kluci v kuchyni. Lidi nasraný a já to ke konci směny už nerozdejchala. Po tom, co mi jeden stůl vrátil podruhé jídlo, jsem se odešla složit do kuchyně a tam si lehce pobulela. Pak už bylo všechno v klidu a já se řídila radou svého bosse "Slow&steady." Tedy pomalu, ale jistě. Tohle jsem si opakovala pořád dokola i v průběhu pátku, soboty i neděle a světe div se, fungovalo to a víkend byl pryč jak lusknutím prstu. V neděli už jsem ale padala na tu svojí držtičku a moje nohy mě asi dost nenáviděly. Dnes se mi díkybohu vrací z dovolené kolegyně Weronica a já doufám, že se vše zas na chvíli vrátí do zajetých stabilních kolejí.
Není se tedy moc čemu divit, že jsem celé pondělí prolenošila. Neměla jsem náladu a energii vůbec na nic. V úterý zas další den v práci. Extrémně klidný, stejně jako středa večer. No a včera narozeninové volno. Upřímně, taky se mi nic nechtělo, ale nebylo to ani tak únavou, jako spíš lehkým smutkem z toho, že tu nemám "ty svoje lidi". Večer jsem byla na večeři s jedním Anglánem a byla jsem z toho dost otrávená. Ani ten burger od Jamieho mě nějak extra nenadchl. Asi prostě blbej den a blbá společnost, no. Každopádně jsem se opět utvrdila v tom, že ti naši čeští kluci jsou vlastně docela poklad. Tak si jich holky važte. A kluci, vy si věřte! Narozeninový den jsem tedy završila v posteli s filmem Whiplash a můžu říct snad jen: wau! Vřele doporučuju. U filmů se mi ve většině případů chce spát, tady to ale ani v nejmenším nehrozilo, prostě paráda! Asi nejlepší zážitek z celých narozenin. To je trochu smutné. Ehm, popojedem. Ne, vlastně ještě mi udělalo radost to, že spolubydlící budou mít holčičku a že miminko roste a je v pořádku!
Dneska jsem byla na vstupní prohlídce u doktora. Teda vlastně u jakési pomocné sestry, protože tady jdete k doktorovi asi až když umíráte, jinak vše řeší sestry. Jsem zdravá jak rybička. Velmi milou sestru zajímalo, jestli kouřím, piju, co a jak jím, jestli sportuju apod. Takže jsme si docela poklábosily o zdravém životním stylu a s příslibem toho, že už se pravděpodobně neuvidíme, jsme se rozloučily. Teď si zas sedím v té své kavárně, piju kafe a psychicky se připravuju do práce. Myšlenky mi ale pořád lítají domů...Nějak už se nemůžu dočkat. Tak tedy za 36 dní na viděnou!
A jakže je to s tím čtvrtstoletím? Možná ještě před pěti lety jsem žila v představě, že až mi bude 25, budu buď těhotná, nebo už budu dítě mít. Že budu vdaná, nebo aspoň zasnoubená a rozhodně budu bydlet se svým partnerem. Jak se ta 25 blížila, došlo mi, že je to jednak nereálné a že to vlastně ani takhle nalinkované nechci. Tak tu teď sedím v Anglii, svobodná, střádající plány na cestu na druhej konec světa a s myšlenkou na děti či manžela zastrčenou v nějakém malém schovaném šuplíčku v mojí hlavě. Tati promiň, ode mě se holt těch vnoučat ještě pár let nedočkáš, ale ty budeš fit děda i za 10 let, tak bych se toho nebála.
Tak já si jdu nalepit úsměv a hurá do práce. Vydělávat na Zéland. Mějte se prima a užijte si víkend. Pochytila jsem, že se nám v Čechách začíná oteplovat. Tak vyražte zítra třeba na Náplavku na Farmářský trh. Na kafíčko a palačinku. Jej, na to se těším! Jo a ke čtení Imgine Dragons, kterým teď vyšla nová deska. Pro mě osobně velmi příjemné překvapení.
Žádné komentáře:
Okomentovat