Pasáže z knihy umě zpracované klasickou animací dávají i neznalým divákům najevo, kdy jde o příběh z pera Antoina de Saint-Exupéryho a kdy jde o domyšlenou pohádku o malé holčičce a jejím kamarádovi, starém pilotovi. Ta je totiž naopak vyprávěna moderní počítačovou animací. Citace tak nějak působí úderněji a buď je to mým současným rozpoložením, nebo jsem je v knize jen tolik nevnímala, ale prostě mi přijde, že zasazením do příběhu divákovi tak nějak více dochází, co tím chtěl básník říci. Skvělým příkladem je konverzace Prince s liškou: "Co je to ochočit?" "Ty jsi zatím pro mne jen malým chlapcem podobným statisícům malých chlapců. Nepotřebuji tě a ty mne taky nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liškou, podobnou statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě a já zas pro tebe jedinou na světě..."
A pak to pokračuje dál: "Co je důležité, je očím neviditelné," opakoval Malý princ radu lišky, aby si to zapamatoval. "A pro ten čas, který si své růži věnoval, je tvá růže tak důležitá." "A pro ten čas, který jsem své růži věnoval..." řekl Malý princ, aby si to zapamatoval. "Lidé zapomněli na tuto pravdu," řekla liška. "Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži..."
A pak to pokračuje dál: "Co je důležité, je očím neviditelné," opakoval Malý princ radu lišky, aby si to zapamatoval. "A pro ten čas, který si své růži věnoval, je tvá růže tak důležitá." "A pro ten čas, který jsem své růži věnoval..." řekl Malý princ, aby si to zapamatoval. "Lidé zapomněli na tuto pravdu," řekla liška. "Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži..."
Tak tam tak sedíte, bulíte, ale vlastně je vám hezky. V životě si ochočíte spoustu lidí a spousta lidí si ochočí vás. A vy tím riskujete, že až jednou budou muset z nějakého důvodu odejít, tak budete brečet. A tak brečíte...a víte, že vám bude zase hezky.

Žádné komentáře:
Okomentovat